Ušlápnuté Ego

Někdy skládám svoje Ego
jako zrcadlo rozbité
jako mléko už rozlité
jako stavebnici lego.

Potřeboval jsem tě nutně
a ty jsi někam uteklo
kabát jsi asi převleklo
říkám tomu zrádci smutně.

Však ty mě zrazuješ denně
asi budeš egoista
že je to tak dozajista
odpoví Ego uraženě.

Vůbec se ke mně nehlásíš
asi že se za mě stydíš
nejlepším takto se vidíš
a tajně se mnou zápasíš.

Až je připálená kaše
chtěl bys mít Ego jako hrom
mohutný osamělý strom
já se raděj schovám plaše.

Tak nezapírej, že mě máš
představ mě všem hrdě bez studu
nedělej ze mě pobudu
vrátím ti všechno, co mi dáš.

Když hlupák se ti bude smát
tak pomohu ti jenom já
já klid a jistotu ti dám
on se pak směšný bude zdát.

Řeknou-li ti, že jsi hloupý
vyloudím úsměv ti na tváři
klid nechám z tebe vyzářit
a nebudu nijak skoupý.

Tak ptám se tě už nastokrát
proč mě nutíš slzy ronit?
Nech zvony hlasitě zvonit
máš ty mě ještě vůbec rád?

Máte ušlápnuté ego?
Dejte mu důvěru prosím
ať smůlu vám už nenosí
rozsypané v blátě lego.