Červený vesmír

„Tatíí, ještě pohádku. Prosím!“
„Prosím!“
„Tak dobře děcka. Ale jenom chvíli a pak tady bude ticho jako v hrobě! Máme s maminkou ještě něco na práci.“

V temných zákoutích prostoru a času žil kouzelník jménem Magidar.
Jednou, když jej už znechutila hra s červeným vesmírem, který nechal ovládnout civilizací Lechonů, lidí poživačných, sprostých a lenivých, začal přemýšlet, jak by ji vylepšil.
„Co mi na těch Lechonech tak vadí?“ přemýšlel.
“Všechno. Jsou to lháři, vychytralí hlupáci, stále se rvou a zabíjejí, takže se nemnoží, jak jsem předpokládal a vůbec – čekal jsem od nich nějaký duchovní pokrok. Jsou však spokojeni, když mají co žrát a můžou se bavit těmi svými hloupými hrami a sexem. Taky o ničem jiném nemluví. Trčí stále na té své planetě Lechonii a cpou se polosyrovým matumím masem. “
„No jo, ale co s tím?“ pokračoval v dialogu sám se sebou. Byl na to zvyklý.
„Musel bych jim stimulovat neuronový systém a zavést nějaká pravidla chování. Třeba, že se nemají zabíjet. A nemají se prát všichni o jednu ženu. Jedna je na roztrhání a ty ostatní propadají melancholii a stanou se z nich vzteklé intrikánky. To je pak mrtvol!“
„Hmm ..“ pomyslel si. „A bude to stačit?“
„Tak ještě by bylo dobré, aby se vzájemně neokrádali. A nenechávali tak brzy umírat staré lidi. Sotva něco stihnou o svém životě pochopit, už umírají. Mladí a silní staré a slabé okrádají, bijí a dokonce i zabíjejí. Co třeba zajistit, aby děti měly pocit povinnosti chránit rodiče a starat se o ně?“
„Hmm,.. zapomněl jsem na něco?“ promnul si šedivý vous na bradě.
„Jo – měli by pracovat, jinak se nikam nedostanou, ať jsou sebechytřejší. Že bych nechal vyhynout matumy? Když nebudou mít dost jídla, tak je to donutí pracovat. A co s tím lhaním? Tak lhaní – to musím vymýtit.“
„A jak pak zajistím, aby taky trošku obraceli oči ke hvězdám? To budou jen pracovat, aby měli víc jídla a nebylo jim zima?“
„Aha, naprogramuju do nich, aby věřili ve mně, jako v nekonečnou sílu, kterou musí poslouchat. Což je vlastně pravda. A jednou za sedm dní budou přemýšlet jen o mně, ne o práci. Také trošku jim ztížit sex by nebylo na škodu. Zavedu institut manželství“ trpce se ušklíbl, když si vzpoměl na svou ženu Xenetriku, jak ho chodí do čarodějny pořád peskovat.
„Jo kdysi ..“ zasnil se když si vzpomněl na její plné dívčí tvary.“Dobře jim tak!!“
„Tak to by mohlo stačit,“ samou spokojeností zafuněl. „Moment. Ale s čím budu porovnávat jestli je výsledek lepší, než u Lechonů? Nechám červený vesmír tak jak je a naprogramuji nový vesmír – fialový. A do něj dám civilizaci Duschínů, kteří se budou chovat přesně podle mých pravidel. A jak řekl, tak udělal. Červený vesmír plichtil celý rok, ale s fialovým byl hotov za měsíc. Použil zaklínadla z Červené knihovny čarodějných postupů. Většinu stačilo jen trochu přibarvit.

Tak děti, vyčurat a spát! A ne abyste nás s maminkou rušili. To by se Magidarovi rozhodně nelíbilo! Zítra vám to dopovím. Dobrou noc!“
„Dobrou noc!“
„Dobrou noc!!