Fialový vesmír

„Tatíí, povídej nám zase o kouzelníku Magidaroviíí...!“
„Líbila se vám včerejší pohádka? Mám pokračovat?“
„Ty jsi nám to slíbil!“
„Slíbíl? Tak to musím splnit.. kde jsem to skončil ...“
„Jak Magidar vykouzlil fialový vesmír!“
„A budou tam žít hodní Duschínové!“
„Aha, .. tak dobře.“

Zpočátku všechno šlapalo jako hodinky. Magidar nedal Duschínům lovecké schopnosti. Byli by pak zbytečně agresívní a lákalo by je to pobíjet se navzájem. Naučil je zato zemědělství a stvořil rostlinstvo, které se dalo jíst. Duschinové tak byli úplní vegetariáni, byli na sebe hodní a protože žili na jednom místě, docela slušně, hlavně díky dlouhým zimním večerům, se množili. Až moc. Za pár generací jich byla plná planeta.
„Není to ono!“ vztekal se Magidar. „Každá generace má mdlejší a mdlejší rozum! Všichni přežívají a množí se jako kobylky. Jenže za chvíli sežerou celou planetu. A že by se namáhali nějak to své zemědělství zefektivnit, regulovat porodnost, či dokonce hledat nové světy – to ne.“
„Zatím se jim to daří. Dělají všechno podle tebe.“ řeklo jeho druhé já. „Nezabíjejí se, neokrádají se, uctívají rodiče, uctívají tebe, nelezou si navzájem za ženskými, mají jen tu svou a stačí jim. A neříkej, že se nesnaží! Těžce pracují na poli.“
„No jo,“ odpoví na to první já. „Jenže co se stane, až sežerou celou planetu! Měl bych jim dát antikoncepci. Ještěže jsou tady ty nakažlivé choroby. Nebýt moru, tak už dávno umírali hlady. ale i tak brzo vyčerpají veškerou půdu, snědí poslední rybičku a zemřou hlady. Všichni, protože už teď mají totálně zdevastovaný ekosystém. A co s tím dějají? Vůbec nic! Jenom se modlí ke mně, jako bych jim měl snad dát novou planetu, nebo co. Tůdle! Spíše jim zařídím Apokalypsu, aby se dlouho netrápili.“
„To je ale kruté.“
Co s nima mám dělat. Žili si fajn Duschíni, ale skončí ještě dříve, než Lechoni. Ti se sice decimovali navzájem, ale jejich ekosystém je dobře živí dodnes. A proč? Paradoxně proto, že jsou to agresívní lempli a díky tomu vzájemnému zabíjení se nepřemnožili. A nejspíš ani nepřemnoží.“
„Nemyslíš, že by jim ve fialovém vesmíru pár takových Lechonů bodlo? Začali by tu řádit a množit se – asi by ty Duschíny zlikvidovali dříve, než by stihli vyžrat planetu.“
„No jo, to jsi celé ty, mé druhé já. Taky ti to moc nezapaluje, co? Pak by se z fialového vesmíru stal červený, kdyby ho Lechoni ovládli. Ne ne, ještě jim dám šanci. Dám jim antikoncepci, a pár lidí, co vynaleznou hnojení a vůbec – intenzívní zemědělství. Sice je to jídlo po několika generacích otráví, ale s takovou by za dvě tři generace sežrali všechno. Potřebuji je taky pro porovnávání. Mám totiž grandiózní plán.“
„A jaký?“
„Už konečně vím, jak na to. Vytvořím nový vesmír z lidí, co budou napůl Lechoni a napůl Duschini. Budou občas mírní a občas agresivní. A taky nebudou jeden jako druhý, někteří budou hloupější, jiní krásnější, chytří, ohavní, bohatí, chudí, mírní i vzteklouni. Bude to BAREVNÝ vesmír. Vidíš tam to NIC? Teď do toho cinknu svou kouzelnou hůlkou a vyhodím to z okna.“
A jak řekl, tak udělal. Lidé to později nazvali velkým třeskem, nevím, jestli jak do toho NIC praštil tou hůlkou, a nebo jak to vyhodil z okna. Ale to je jedno. Alespoň víme, jak Magidar vykouzlil NÁŠ vesmír. Bylo to tak před 15 miliardami let.

„Tak děcka, teď víte, jak a kdy vznikl náš vesmír. Vyčúrat a spát. A nechci tady slyšet ani pípnutí! Ještě jsme s maminkou včera něco nedodělali, potřebujeme absolutní klid.
Dobrou noc, děti.“
„Dobrou noc.“
„Dobrou noc.“