Obrazy prchavé věčnosti

Hodiny na věži bijí čtvrt na jednu,
noční pták bez peří dívá se na bednu,
opilý básník s vypsaným perem,
vojáček na vartě s nabitým kvérem.
Tramvaják na točně s vyhaslým retkem,
v parku na lavičce spí bába s dědkem,
policajt na rohu kasíruje děvku
a doktor na noční svléká svou elévku.
Kojenec v postýlce, nevinnost sama,
o klandr před barem opřený fláma,
andělé ztrácejí své kamenné peří,
diplomat co řeže, když dvakrát změří.
Obrazy prchavé a přesto věčné
jak láska studenta k dospělé slečně,
momentky sejmuté z bludiště světa,
prožitá poslední i první věta…