Tábor

zamyšlení nad jedním dětským táborem...
» autor: G.P.
» archiv Básně / Ostatní
Jako každoročně stojím uprostřed tábora a plánuji hry na příští den, jako každé prázdniny už patnáct let stojím na tom pomyslném kapitánském můstku a snažím se velet. Spravedlivě, tvrdě, s nadhledem a s vtipem… Děti jsou teď, v půlce tábora opálené, unavené, celé nažhavené to „těm ostatním“ nandat v další etapě celotáborové hry a zvědavé, co přinesou minuty, hodiny, dny příští. Ne nadarmo se přece náš tábor jmenuje „Tábor plný překvapení“.
Najednou se ozve zavolání: “už jsou tady Kyklopové“ a celý tábor se s pobaveným zájmem podívá na právě parkující autobus. Kyklopové – hanlivé pojmenování účastníku tábora, který se bohužel odehraje ve stejném objektu jako ten náš a navíc – je to tábor počítačový. Nic proti různým táborovým zaměřením a aktivitám, ale – co je moc, to je moc. Z autobusu se vynořují první účastníci „kyklopského“ tábora. V ruce tašku, kufr, nebo na zádech batoh a přes rameno – nezbytný notebook. Z útrob autobusu se začínají vynořovat další a další počítače, monitory a bedny s příslušenstvím. Kluci se ani nejdou ubytovat a všechno nosí do klubovny, která byla ještě ráno naše. A už zapojují nezbytné součásti tak, aby mohli co nejdříve začít „pařit“. Ti, kdo nezapojují, usedají na svá zavazadla a rozbalují notebooky. Je jim v tu chvíli naprosto lhostejné, kde budou spát, kam na jídlo, kde je umývárna, záchod… Hra začíná.
Objeví se „hlavní vedoucí“ a vybízí všechny ke vstupu do klubovny. Kluci ve věku od deseti do sedmnácti (?) se nahrnou ke svým strojům a už je slyšet střelba, nadávky, „odborné“ rozhovory o příštím levelu. Atrakce skončila a naše děti se vrací ke svým hrám – k těm obyčejným v přírodě.
Na večeři se musíme trochu porovnat s nově příchozími, poznáme je snadno, bledá pleť, trhavé pohyby, nepřítomné pohledy – nemám jim to za zlé, jejich realita je posunutá o notný kus jinam, než ta moje. Ale pochopí – když jim vysvětlíme, jaká jsou pravidla pro stravování, a bez problémů se podřizují, hlavně, aby už mohli zpět do svého virtuálního světa.

A je večer. Tedy po večerce, ta u nás bývá tak kolem desáté – přece jen, jsou to děti. Mimoděk se podívám na klubovnu. Je v ní zhasnuto, ale mrkající modré světlo je neklamnou známkou toho, že „Kyklopové“ nespí. A nejspíš ještě dlouho spát nebudou. Nakonec ani my se ještě nechystáme. Tábor usíná a my si sedneme do „hlavasárny“ poradíme se, co zítra a dáme si k tomu nějakou tu sklenku. Někdo třeba pivo, někdo víno, holky vodku s džusem… Tomáš se Severkou vybalí kytary a ostatní se nesměle přidávají. Chvilku s nimi hraju na harmoniku, chvilku brnkám na kytaru a najednou je tu půlnoc. Všichni jsem unavení. Celý den běhat po lese a hlídat ten pytel blech okolo sebe, to vážně není moc odpočinek a dovolená. „Dobrou noc“, ozve se první „odpadlík“ a za chvilku, jako lavina, jeden po druhém odchází do sprchy, do chatky, do postele… Zůstal jsem sám a pomalu dopíjím své červené. Dopisuji program na zítřek a dokresluji pár malých obrázků na ráno. Jsou tři hodiny ráno, když jdu okolo klubovny počítačového tábora do sprch. Malé hlavičky desetiletých kluků jsou skloněny nad monitory, oči jim slzí od námahy a křeče v zápěstí rozhánějí krátkým protřepáním rukou. Ještě jeden level…

Je ráno a já se líně soukám z postele. Sedm hodin, né, ještě né, chci spááááát… Vyhrávám bitvu nad svou leností a únavou a šourám se spáchat ranní hygienu. Cestou míjím klubovnu a mimoděk zvednu oči. Malé hlavičky desetiletých kluků jsou skloněny nad monitory, oči jim slzí od námahy a křeče v zápěstí rozhánějí krátkým protřepáním rukou. Další level. Jsou tu už, nebo ještě??? Nevěřícně potřepu hlavou a vrhám se do nového dne. Nakonec – co je mi do toho, že?

Ale nedá mi to. Sedám ke svému počítači a píšu. Píšu tohle povídání a v duchu si říkám – kdo jsou ti rodiče, kteří pošlou svoje dítě na takovýhle tábor? Vědí vůbec, že jejich děti tady skoro nespí, nejí a celá dny a noci hrají a hrají a hrají…? Že a celý týden byli „venku“ – kousek za táborem – všehovšudy jen dvakrát?

Já vím, nic mi do toho není, ale – je to správné? Co myslíte vy?
» 21.07.2011
» komentářů: 29

» 22.07.2011 - 00:29
pamp_elka:
já si myslím, že je to pěkně složité. mé děti jsou potomky ajťáka, který také jezdil ven. vyzkoušely si během života různé věci. staršího jsem po 1. třídě víceméně nahnala se sousedovic chlapečkem, se kterým velice dobře vycházel při volných hrách venku, na skautský tábor... neosvědčilo se. prostě mezi ty řízky nezapad, i když později, jinde a jindy, se mu líbilo. jsme civilizace a odpadly některé selekční tlaky; zůstaly naživu i děti, které by u indiánů patrně nepřežily /já sama bych patrně pošla na následky těžké novorozenecké žloutenky/; v civilizaci si mohou najít své místo /ten einstein?/. Možná, že z těsta na buchty lze někdy udělat něco jiného, než buchty... ale.
Zkuste se klukům neposmívat a zkusit, jestli by se nedalo s nimi podniknout něco společně.
» 22.07.2011 - 01:31
Já bych řekl, že doma povětšinou nežijí jinak... podívej, dítě je zalezlé, nezlobí (= máme hodného potomka), nechodí ven (= nic zlého se mu nemůže stát)... a když je doma zapotřebí něco udělat, nebo rodiče chtějí mít prostě klid, odešlou potomka na akci podobného druhu (nechám decentně stranou fakt, že to potomci považují za velmi zdařilou formu buzerace... parciálně kompenzovanou tím, že tam potkají sobě rovné a budou s sebou mít „stupidbox“). To, jak na ně nahlížíte, je zcela reciproké tomu, jak nahlíží oni na vás, s tím bych si nelámal hlavu. Kdysi jsem viděl reakci dvanáctiletého hocha, který cca poslední dva roky denně strávil 8 hodin u televize a matka se ho v náhlém záchvatu zodpovědnosti pokusila přihlásit do přírodovědného oddílu (jezdíval jsem léta s přírodovědným oddílem na výpravy a kroužkování čápů na Slovensko). Když viděl hlavní vedoucí, chytil matku za krk (nechci použít obrat, že ji celkem zdařile škrtil) a ječel jako smyslů zbavený, že „ho ta stará kráva zabije“. Pozoruhodné, protože poruchu diagnostikovánu neměl.. Zrovna tak jsem sledoval až nenormální reakce dětí používajících například ICQ – pokud nepřišla odpověď do deseti sekund, maximálně do půl minuty, byly značně frustrované z toho, co dotyčnému provedly, že jim neodepisuje; pozoroval jsem třas rukou, stoupající agresivitu a podobně... že protějšek musel na večeři, na WC nebo cosi v tom smyslu, to absolutně nebraly v potaz. Vcelku nedávno jsem se zabýval případem, kdy se dvanáctiletá dívenka rozhodla vylepšit si své finanční záležitosti rozesíláním vlastních erotických fotografií... Upřímně, jak velké procento rodičů ví přesně, co všechno vyvádí jejich dítě na počítači, potažmo na internetu, a jak dlouhou dobu tam stráví (nehledě k internetu v mobilních telefonech)? Dávno to přestala být pomůcka k práci, je to zdroj zábavy – neotravuje s žádnými potřebami a výčitkami, neodporuje, je pokaždé tam, kde ho chce dítě mít; pokud tam s někým debatujete, není problém dotyčného poslat kamsi, ramena máte široká půl kilometru, náhražku za sex tak lze najít rovněž... zbývá jen pořešit to jídlo a pití plus plynulý odtok produktů bazálního metabolismu.
» 22.07.2011 - 05:38
gabkin:
Pavle já tě chápu..... tak hezký noci a ona to bouře vyřeší..... vy po ní budete mít čistej vzduch... Pravdu mají i příspěvky, ale ti, co pokračují v tradicích ,,starých,, táborů, kdy se na táborech žilo.... prostě trpí. Sám jsem vysvětloval lidem, kdy že ti moji svěřenci spí.... když jsou pořád u vody. Druhá pravda je – a rodiče třeba neprominou – že rok od roku je ten dětský materiál k univerzální upotřebytelnosti horší. Hodně bývají překvapení, že se taky něco musí. To pak teprve vidíš..... jak to asi funguje u nich v rodině.... neboť děti jsou jejich obrazem.
» 22.07.2011 - 06:01
Aťan:
Myslím, že podporování gamblerství u dětí je normální prachsprostá tupá lenost rodičů, rezignace na výchovu.
» 22.07.2011 - 07:33
pamp_elka:
Pánové já tehdy nerezignovala na výchovu, a počítač mne v té době neživil /:) vlastně... kdybych se nechala trvale živit státem, byla bych mnohem odsouzeníhodnější případ, ne?/- ale to se mi nechce vypisovat. Myslím, že každému je dobře srozumitelné, proč on sám je takový, jaký je – proč jsou ostatní jiní je vždycky složitější.
» 22.07.2011 - 07:44
Aťan:
10-12letému dítěti není dobře srozumitelné, proč on sám je takový, jaký je – takže si stojím za svým názorem, rezignace rodičů na výchovu + následné výmluvy proč nemohou vychovávat.
» 22.07.2011 - 08:50
pamp_elka:
aťane, pan Janeček se t.č. živí jako hráč v kasinu – nahatej nebo oblečenej – a masivní výskyt panů Janečků při jeho současném způsobu obživy by společnost neunesla, takže tolik o panu Janečkovi jako vzoru. jinak se s Tebou nehodlám chytnout, protože schéma je vždycky jen schéma, ať již při řešení výchovných situací nebo kdekoli.
pokud bylo cílem článku G.P. něco jiného než moralizování, stejně bude muset začít odjinud.
určitě ne od *kyklopů*. P.S. kdysi jsem kecávala u pískoviště s jednou starou zkušenou učitelkou z MŠ. sama měla těch dětí 5 nebo 6 nebo kolik. říkala, že každé dítě je v něčem a k něčemu dobré. třeba jsou k něčemu dobré i ty počítačové děti, akorát to asi bude potřeba najít.
» 22.07.2011 - 09:59
Aťan:
chjo...
» 22.07.2011 - 10:14
Pampelko, také nehovořím paušálně – toho jsem dalek; hovořím o případech, kdy rodiče (resp. prarodiče) prokazatelně selhávají jako jakási základní instituce (a nikdo kompetentnější k výchově jejich dětí opravdu není – kdo jiný by si na děti měl udělat čas, že).
Selhávají i při spolupráci se školou, jejíž stanoviska až příliš často berou na lehkou váhu na to, že tam dítě nezřídka stráví v podstatě celý den (podotýkám, že si ony instituce neidealizuji, aby mi to nebylo omláceno o hlavu); řada problémů se tak buď neřeší vůbec (fascikl pojednávající o jednom dítěti dosahuje nezřídka úctyhodné tloušťky – kvůli stovkám nerozhodnutí, která rodič provedl, ačkoliv ti při jednáních odkýve první poslední – případně vtipně poznamená, že si s vlastním dítětem neví rady, což je fráze, která unavuje i moji klávesnici... eventuálně natvrdo zahlásí, že na dítě nemá čas), nebo se řeší pozdě. Jako administrátor onlinovek jsem viděl, co se děje – děti u toho sedí 8 – 10 hodin denně, lžou, podvádějí, kradou si účty, nadávají si tak, že stárnoucí námořník je vedle nich uhlazený gentleman, vyhrožují si (a to i fyzickou likvidací), napadají se v reálném životě (řešil jsem případ, kdy spolužáci přinutili provolat klučinu 64 000 korun na jejich herní účty, aby si mohli dopřát komfortnější způsob hry). Párkrát jsem se dokonce setkal s tím, že na můj testovací herní účet chodily vzkazy typu „jsem administrátor a potřebuji si něco ověřit, když mi nedáš heslo k účtu, dostaneš Ban)... o sociálních sítích hovořit nebudu, protože to už je naprosto vrchol. Rodiče posléze děti vysloveně kryjí (ale jen proto „co by tomu řekli lidi“, nikoliv kvůli tomu, že by hodlali změnit přístup – kdepak), na veřejnosti hrdě hlásají, jak je jejich potomek skvělý (byla u mě matka tohoto typu – ve čtrnácti letech ji ten skvělý synek zřídil tak, že musela vyhledat lékařskou pomoc)... To, co popisuji, nejsou nijak ojedinělé případy; neříkám tím, že ony děti nebudou absolutně k ničemu – nepochybně budou, ale ptám se, jak velkou bariéru budou muset překonat, protože od debat o výši dosaženého levelu je k něčemu takovému velmi daleko a kupříkladu u her a pokeců čas letí rychleji, než se zdá.
» 22.07.2011 - 11:09
pamp_elka:
/*spolužáci přinutili provolat klučinu 64 000 korun na jejich herní účty, aby si mohli dopřát komfortnější způsob hry* atd. atd. – no, nazdar – šikany asi fakt taky přibylo, i když také není nová -chápu- Paule já nechci skončit v této debatě u *kolik třešní, tolik višní* – prostě nezbejvá, než vždy udělat, co se dá a co člověk dokáže za dané situace rozpoznat (což taky není úplně jednoduchý) jako co nejlepší.../
» 22.07.2011 - 11:21
Nemá smysl tu zabředávat do podobných debat, s tím souhlasím... celé se to vlastně nese v duchu povzdechnutí nad tím, že lze (do jisté míry) odstraňovat jen důsledky, nikoliv příčiny.
» 22.07.2011 - 17:10
Aťan:
Teď koukám na TV, že několik táborů je pod vodou. A co vy, plavete?
» 22.07.2011 - 17:16
G.P.:
Panečku, to jsou názory... Pampelko – nechci „jen“ moralizovat, kdepak. Mě spíš mrazí z toho, jak se ty děti vyvíjejí (a to teď zírám, co píše Paul). Prostě vidím děti kterým je těch deset, dvanáct a děsí mě jejich autistické chování, jejich trhavé pohyby, jejich neschopnost komunikovat jinak než v herní mluvě (neumím citovat), děsí mě, že neumí (nebo jsou líní) jíst příborem, učesat se, nemají čas na to, aby si po záchodě umyli ruce... Je mi líto jejich fyzické schránky,která evidentně chátrá nedostatkem spánku a denního světla. Nechtěl jsem ukazovat prstem a říkat – rodiče stojí za prd. Měl jsem na mysli spíš to, zda rodiče, ve snaze vyhovět dítěti a poslat jej na „tématicky zaměřený tábor“ domysleli do důsledku, jak ten tábor probíhá? To že „hlavní vedoucí tábora“ (HV) je stejný gambler, jako jejich děti, to že HV vůbec nezná děti jménem, že ho nezajíámá, jestli jedli, nekontroluje, zda šly spát... Já nevím, co v „normálním“ životě ta děcka dělají, nevím, jak moc jsou v některém oboru dobří třeba programátoři (budoucí programátoři), jen vidím, jaký vliv na ně to prostředí má a to považuji za špatné. Ne, nechci je nahánět do lesa a nutit je k přežití se dvěma zápalkami a kapesním nožem, jen si myslím, že i ten PC tábor by měl mít řád, kde by někdo dbal na fyzickou a duševní hygienu. Některé z těch dětí jsou opravdu už v pokročilém chorobném stavu – pokřivené páteře, světloplachost, již zmíněný počátek autismu – odtud ta hanlivá přezdívka. Nechci moralizovat, ale dělám s dětmi už tak dlouho, že vím (mám na to i školení ), že tohle je špatně.
» 22.07.2011 - 17:20
G.P.:
NE, Aťane, my jsme plavali v roce 2002 (kdo tehdy ne), ale jinak jsme na tom dobře – celkem dobré místo a říčka se slušným chováním. Kdo by se chtěl podívat, najde naše fotky na:
http://www.tabory.cz/fotky/2011/varvazov/1turnus/
nebo na:
http://www.taborprekvapeni.net
» 22.07.2011 - 18:15
gabkin:
dobře...přesvědčils mě..... v Počátkách vedeš rozcvičku,
na kolikátou je chceš vzbudit?
» 22.07.2011 - 18:18
ewon:
no, chtěl jsem napsat něco k úvaze, ale už nějak nemám slov. A asi nejdrsnějc to komentoval Paul (což ani nebyl záměr, ale spíš zážitky).
Takže to zkusim takle (včera večer, já a otec):
Víš, jak se to má řešit tohleto?
-Ne.
Čí je ten notebook? Vyďál sis na něj?
-Hraju, neruš. (možná jsem i mlčel)(proč mi vždycky lidi chtěj něco sdělovat když hraju...)
Teď byl takovej pořad v rádiu...
(dál mám temno, neposlouchal jsem nebo mám jen špatnou paměť)
... a tam bylo, že když dítko sedí u her víc jak půl hodiny tak je to špatně.
(asi jsem zase mlčel)(ale stejně tak bych mohl odpovědět, ještě že mi je 24)
(pointu rozhovoru si už nějak nepamatuju) Tedy říkám si chtělo by to nějaký román z herního prostředí. Ale kde sehnat toho Bezruče, co s nimi sfárá do dolů? I když se možná najdou nějaký pro-gamers s literárními sklony.
» 22.07.2011 - 18:38
Aťan:
Pavle, při prohlížení hromady fotek jsem jihnul, hodilo mě to ve vzpomínkách o pár desetiletí zpět...
Sice jsem tě kvůli pár fotkám děvčátek v plavkách musel nahlásit na mravnostní, ale možná vyvázneš jen s podmínkou.
» 22.07.2011 - 19:23
O fyzické schránce dětí bych hovořil nerad – je to neveselé téma; 23 let se věnuji bojovým uměním a co mě osobně děsí, je častá omezená schopnost koordinace pohybů rukou a nohou... záměny rukou za nohy, pravá za levou, katastrofální orientace v prostoru. Bohužel, tady žádné cheaty nepomohou...
» 22.07.2011 - 20:21
pamp_elka:
jo Paule, to mám od narození, mamka říkala, že jsem začla mluvit v 10 měsících, chodit ve 14 (o 2 měsíce dřív a o 2 později); když chci rychle říct, která ruka je levá a která pravá, musím si ukázat, kterou píšu. Za mýho dětství počítače nebyly, takže těma to není. – a že jsem si říkala, že s tím něco udělám, tak jsem začla /už asi 3x-4x a mimo jiné/ chodit do břišních tanců, jsem ženská, ne? ) dycky mi po úvodních lekcích utečou, pak se tam ještě chvíli motám a další rok jdu znovu, když mám čas a sílu. s jednou holkou, co dělala bojový sporty jsem mluvila – cvičila 5 hodin denně, na to nemám... )možná později, až kluci vylétnou z hnízda ale fakt je, že moje bývalá sousedka se ani nenaučila jezdit na kole, prostě to nejde.
znovu říkám, odpadly selekční tlaky. Asi si řeknete- tak co baba žvaní na netu.
Ale možná to pro vás bude k něčemu dobré. Jinak ewon — myslím, že máš bohatý vnitřní život, jseš inteligentní a až se osamostatníš, ledasco pro sebe můžeš udělat. nevycházíš s rodiči a utíkáš od nich do her, budiž – v tomhle věku se stejně musíš odříznout, možná se později vrátíš, ale už jako fakt dospělej. ono zas potomek nemá povinnost rodiče za sebou do svýho světa všude pustit /naopak fajn, když to může udělat/.
» 22.07.2011 - 20:25
Já Ti nevím, Pampelko... skoro bych řekl, že to nabírá na otáčkách; rád bych se mýlil. Z té starší generace – nerad to tak podávám, protože tam už patříme – máme v oddílu jednoho člena v našem věku. Každé zkoušky na technický stupeň musí opakovat šest až sedmkrát... tam jde opravdu o poruchu motoriky (složitější kombinace ruka – noha), ale u těch děcek to vypadá jinak – jak říkám, rád bych se mýlil. Abych nezapomněl, předestírám Vám tu rozhovor dvou hráčů na klanovém chatu, užijte si to 1. CS CYWE FISH
2. RUOK?
1. JJ SIMP
2. RL?
1. SNAFU O5
2. OIC SRY M8
1. KC GTB
2. GN8 Hrubý překlad do jazyka normálních smrtelníků: 1. čau, ty vole, zustal sem tu trčet.
2. a seš oukej?
1. jo,seru si do kalhot.
2. co reál?
1. situace normál, všechno je zas v prdeli.
2. aha, sory, kámo.
1. klídek, du do postele
2. dobrou.
» 22.07.2011 - 20:57
pamp_elka:
Paule, já se tím rozhovorem celkem bavím – myslím, že tajné řeči za mého mládí takhle propracovaný nebyly. silácké řeči se asi vedly vždycky....samozřejmě je otázka, jakou slovní zásobu, styl atd, atd. mají protagonisté, pokud si právě vzájemně nedokazují, že jsou borci. je možné, že toto je jediná *poloha*, které jsou schopni – a nebo taky ne...
sem na Liter chodí *mlaďoši* a neprojevují se zas tak beznadějně...
jinak samozřejmě svět se mění, a to pořád (pračlověk Janeček od Čapka...)...a možná k horšímu, je to možné. uvidíme.
» 22.07.2011 - 20:58
pamp_elka:
/jinak nevím, jaký zájem je o ty bojové sporty a pod.- ale mám dojem, že jednu dobu býval, a nemalý. co se asi děje, je – specializace./
» 22.07.2011 - 21:07
pamp_elka:
/a jinak, ano, je fakt, že o současné situaci mezi dětmi ve věku ZŠ moc nevím. No a vždycky zůstává – čto dělať./
» 22.07.2011 - 21:15
Levandule:
Tak, kluci, jsem moc ráda, že vás tu mám pohromadě! Početla jsem si, a nevěděla, zda nadávat, brečet (nad vývojem našich mladých)... nebo se chechtat! Přiznám se, chechtala jsem se! Protože pravda podávaná s vaším nadhledem a inteligentním vtipem je bomba! Ale jinak je mi z toho smutno... Protože jsem to s Pavlem zažila také (jsem na jeho táboře zdravotnicí). Někdy si říkám, že jsem příliš náročná na naše čtyři děti... když ale čtu tohle... jsem ráda, že jsem přísná matka. Asi mi za to nikdy nepoděkují, ale moje svědomí mi říká, že dělám, co můžu... i když někdy moje srdce „padá na ústa“... a o těle ani nemluvím...
» 22.07.2011 - 21:50
G.P.:
Pro Gabkina – budíček kolem desáté Pro Aťana – Děkuju, píšu z vazby , ale nakonec – jaký je rozdíl mezi pedagogem a pedofilem?
Pedofil má děti doopravdy rád...
» 23.07.2011 - 12:34
ewon:
pampelka: dík za reakci.
» 23.07.2011 - 15:59
Aťan:
Včera jsem u silnice viděl óóóbrovský billboard s nápisem: Když někoho něco bolí,
když chce prášek na cokoli,
když má smutek, nespí, bulí,
rychle spěchá k Levanduli.
» 03.08.2011 - 11:15
strawbery:
dík za příběh,hezky se to četlo a hlavně to o něčem vypovídalo... ti rodiče to vědí, protože jsou úplně stejní a příroda jim vůbec nic neříká a když, tak do ní frnknou autem, zaneřádí ji a jedou domů ke svým krvežíznivým monitorům, u kterých naberou barvu šedi a stejnou barvu má pak i jejich život. Člověk potřebuje
lásku, něhu a cit a příroda ji potřebuje dvojnásob, musíme přírodu milovat, jinak tomuto světu neprospějeme.
Musíme na ty hory autem, vyhodíme odpadky do přírody, nevrátíme se od plastu ke sklu, ulámeme támhlety větve, jen tak z rozmaru, pokácíme les bezdůvodně, zdevastujeme někomu sad, protože mu to závidíme, vypleníme krásnou louku pro výstavbu domů, postavíme další jadernou elektrárnu?
A další spousta otázek. Kde je ta skromnost a pokora, abychom té přírodě odlehčili. Ona nám to jen vrací. Přemýšlejte, prosím!! Ona není náročná...
» 02.10.2011 - 14:14
Veru:
Takovyhle „tabor“ nepochopim. Ale na ty, kterych jsem se mohla ucastnit ja, vzpominam jen v tom nejlepsim... ( ) )
Předchozí: Uprostřed týdne... | Následující: Podívej...
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.