Další mat (své hlavě)

Další den bojuji
s problémy v těle,
odvahu si slibuji,
však nepůsobím směle.

Všechny klouby se hlásí
v každém pohybu,
má kostra celá chrastí
a čeká na chybu.

Ještě mi není třicet
a už CFS a artróza
chtějí u mě bydlet
- není to jen póza?

Brečím a chce se mi smát
- sotva se postavím na nohy,
život mi dává další mat,
pro depresi další důvody.

Tak se v ní plácám,
ukazováček při doteku bolí,
novým stiskem pera škrábám
verše, které aspoň duši hojí.

Nedokrvené prsty bolí,
klouby bez kolagenu vržou,
ještě že má hlava zdobí
dny, které tolik zebou.

Hlavičko – vydrž, aspoň Ty!
Ty chráníš duši zjizvenou -
šiješ z moudrosti záplaty
na hmotu hříchem zkřivenou.

Ty učíš se ze všech chyb
pokoře, lásce a trpělivosti,
dokonce i z těch tělesných,
přesto, že máš těla dosti.

Hlavičko vydrž – vnitřní slunce mé,
na cestu mi sviť,
po ní s Bohem půjdeme
- jednou bude líp...