Střípek Tvého srdce patří jiné...
Vyhlašuji diskusi: lze do vztahu vejít se srdcem jen pro novou lásku nebo to nikdy nejde bez stop té minulé? A jak jste to zvládli?
» autorka: Levandule |
Mohla bych také psát,
že jsem mu dala všechnu svou lásku,
však zaměnil dát za brát,
a když sundal zamilovanou masku,
nevěřila jsem vlastním očím.
Mohla bych psát, že život tím
ztratil cenu a směr,
jenže já přece dobře vím,
že nechci city dávat do černých děr,
proto ke slunci se točím.
Mohla bych psát, že ráda Tě mám,
a v srdci mít stále jeho,
tak navždy být sama a Ty sám
v zajetí zklamání svého,
střípek srdce máčet v slzách.
Mohla bych psát o zamčených dveřích
a klíčovou dírkou sledovat,
jestli mým slovům opravdu věříš
a nedat Ti nikdy znát,
že kousek mé duše schovávám
ve vzpomínkách.
Mohla bych o něm také psát,
a plakat a vzpomínat,
já však nechci ho už znát,
nenechám své srdce umírat
pro člověka, jež lásku mou zradil.
Já nebudu o něm psát,
mé srdce zhojily dlaně Tvé...
Mohu Tě do svých zvát,
ale proti vzpomínce sté
Tvého nezamčeného srdce
neznám lék, který by hojil.
Těžko se hledá domov tam,
kde nejsou dveře,
těžko ctít lásky chrám,
kde všechno zebe
průvanem vzpomínek.
Mohla bych o tom hodně psát,
však zamkla jsem srdce, myšlenky, pero,
ve víře, že někdy pochopíš, snad...
... i směrem ze srdce svého
vůči mně...
Mohla bych Ti každý den psát,
že dostal jsi srdce mé celé,
vzpomínky Tvé nutí mě bát,
tvoří mi smutek na čele
bez šance pochopit.
Proč nechceš své srdce zahojit?
O Tvé celistvé lásce mohu jen snít?
že jsem mu dala všechnu svou lásku,
však zaměnil dát za brát,
a když sundal zamilovanou masku,
nevěřila jsem vlastním očím.
Mohla bych psát, že život tím
ztratil cenu a směr,
jenže já přece dobře vím,
že nechci city dávat do černých děr,
proto ke slunci se točím.
Mohla bych psát, že ráda Tě mám,
a v srdci mít stále jeho,
tak navždy být sama a Ty sám
v zajetí zklamání svého,
střípek srdce máčet v slzách.
Mohla bych psát o zamčených dveřích
a klíčovou dírkou sledovat,
jestli mým slovům opravdu věříš
a nedat Ti nikdy znát,
že kousek mé duše schovávám
ve vzpomínkách.
Mohla bych o něm také psát,
a plakat a vzpomínat,
já však nechci ho už znát,
nenechám své srdce umírat
pro člověka, jež lásku mou zradil.
Já nebudu o něm psát,
mé srdce zhojily dlaně Tvé...
Mohu Tě do svých zvát,
ale proti vzpomínce sté
Tvého nezamčeného srdce
neznám lék, který by hojil.
Těžko se hledá domov tam,
kde nejsou dveře,
těžko ctít lásky chrám,
kde všechno zebe
průvanem vzpomínek.
Mohla bych o tom hodně psát,
však zamkla jsem srdce, myšlenky, pero,
ve víře, že někdy pochopíš, snad...
... i směrem ze srdce svého
vůči mně...
Mohla bych Ti každý den psát,
že dostal jsi srdce mé celé,
vzpomínky Tvé nutí mě bát,
tvoří mi smutek na čele
bez šance pochopit.
Proč nechceš své srdce zahojit?
O Tvé celistvé lásce mohu jen snít?
» 23.09.2006
» komentářů: 12
» 23.09.2006 - 20:27
...Levandule, někdy to prostě nejde, spraví to asi až čas a je to někdy hodně dlouhý čekání, který se počítá i na roky
» 23.09.2006 - 20:34
no:
Prozradila jsi nám toho moc...jsi otevřená, upřimná...to se jistě cení.
Víš,Levandule, když muž přijde o ženu, kterou nesmírně miloval, nemůžeš po něm chtít, aby zavřel všechny dveře...já tu situaci nezažila... jen něco podobného v přátelství...jenže to je o něčem jiném...já nemusím chtít být první, protože jsem vdaná.A přesto mě jednou moc zabolela slova, vlastně spíš povzdech , kdy mě přítel přirovnával k jeho Lásce. Samozřejmě, že jsem jí nesahala ani ke kotníkům v té chvíli.A přesto jsem to chápala...nevím, jestli bych to dokázala přijmout i ve chvíli, kdy bych chtěla být tou první....rozumím ti, ale myslím, že to zvládneš...nejsi přece hloupá )
Prozradila jsi nám toho moc...jsi otevřená, upřimná...to se jistě cení.
Víš,Levandule, když muž přijde o ženu, kterou nesmírně miloval, nemůžeš po něm chtít, aby zavřel všechny dveře...já tu situaci nezažila... jen něco podobného v přátelství...jenže to je o něčem jiném...já nemusím chtít být první, protože jsem vdaná.A přesto mě jednou moc zabolela slova, vlastně spíš povzdech , kdy mě přítel přirovnával k jeho Lásce. Samozřejmě, že jsem jí nesahala ani ke kotníkům v té chvíli.A přesto jsem to chápala...nevím, jestli bych to dokázala přijmout i ve chvíli, kdy bych chtěla být tou první....rozumím ti, ale myslím, že to zvládneš...nejsi přece hloupá )
» 23.09.2006 - 20:35
vierka1:
Levandule- neviem, či sa to tak dá, ale ja som to nedokázala, v mojom srdci veľmi dlho bol aj niekto iný, a na to srdce , ktoré mňa ľúbilo a stále ľúbi asi tou najnekonečnejšou láskou som si dlho zvykala a pravdupovediac, asi nikdy som mu neoplatila to, čo mi ono dávalo. Nám ho veľmi rada, ale ináč ako som si to niekedy predstavovala a chcela by som ho mať radšej,tak ináč, no... nedokážem to – a sme spolu už 19 rokov – neviem prečo, ale snáď máme pred sebou ešte dosť rokov aby som to konečne dokázala. ( som preto blbá??)
...ty v ňom nemáš istotu ? – ale iste máš, len to tak píšeš.
Levandule- neviem, či sa to tak dá, ale ja som to nedokázala, v mojom srdci veľmi dlho bol aj niekto iný, a na to srdce , ktoré mňa ľúbilo a stále ľúbi asi tou najnekonečnejšou láskou som si dlho zvykala a pravdupovediac, asi nikdy som mu neoplatila to, čo mi ono dávalo. Nám ho veľmi rada, ale ináč ako som si to niekedy predstavovala a chcela by som ho mať radšej,tak ináč, no... nedokážem to – a sme spolu už 19 rokov – neviem prečo, ale snáď máme pred sebou ešte dosť rokov aby som to konečne dokázala. ( som preto blbá??)
...ty v ňom nemáš istotu ? – ale iste máš, len to tak píšeš.
» 23.09.2006 - 21:12
Levandule:
Lidičkové, jste moc, moc milí! Vím, že jsem toho už na sebe-nás prozradila hodně, ale zdaleka ne všechno, život je přece jen složitější a nevejde se do několika básní. Takže – Vodenko – máš pravdu, trvá to někdy i roky, chvála bohu, jsou již za mnou, ale nebyly vůbec jednoduché, ale koneckonců, co je jednoduché? Marsé, vůbec se tato báseň netýká zemřelé Lenky, která byla jeho velkou životní láskou, naopak, před jejich vztahem do konce svého života budu smekat a vážit si ho (vztahu i přítele). Vierko1 ano, zajímá mě, jestli jste to někdo na vlastní kůži zažili a jak zvládli. Připadá mi to jako velmi těžká zkouška jakékoliv lásky a myslím, že v nějaké podobě se s tím setkáváme všichni. Asi to souvisí i s tím, že jeden miluje víc a druhý míň, s přeléváním tohoto pocitu mezi partnery v různých obdobích života...s vyrovnáním se s minulostí k harmonizaci v současné lásce... Díky předem za další příspěvky k obohacení nás všech
Lidičkové, jste moc, moc milí! Vím, že jsem toho už na sebe-nás prozradila hodně, ale zdaleka ne všechno, život je přece jen složitější a nevejde se do několika básní. Takže – Vodenko – máš pravdu, trvá to někdy i roky, chvála bohu, jsou již za mnou, ale nebyly vůbec jednoduché, ale koneckonců, co je jednoduché? Marsé, vůbec se tato báseň netýká zemřelé Lenky, která byla jeho velkou životní láskou, naopak, před jejich vztahem do konce svého života budu smekat a vážit si ho (vztahu i přítele). Vierko1 ano, zajímá mě, jestli jste to někdo na vlastní kůži zažili a jak zvládli. Připadá mi to jako velmi těžká zkouška jakékoliv lásky a myslím, že v nějaké podobě se s tím setkáváme všichni. Asi to souvisí i s tím, že jeden miluje víc a druhý míň, s přeléváním tohoto pocitu mezi partnery v různých obdobích života...s vyrovnáním se s minulostí k harmonizaci v současné lásce... Díky předem za další příspěvky k obohacení nás všech
» 23.09.2006 - 21:28
Levandule:
Už je to za námi, přesto – promiň :-*
Už je to za námi, přesto – promiň :-*
» 23.09.2006 - 21:29
G.P.:
Zase ta stejná situace :-/ Píšu to já v profilu té voňavé byliny... Ach jo. Předchozí vzkaz byl samozřejmě taky ode mne
Zase ta stejná situace :-/ Píšu to já v profilu té voňavé byliny... Ach jo. Předchozí vzkaz byl samozřejmě taky ode mne
» 23.09.2006 - 21:32
HarryHH:
... striptyz duše .. otevřít rány ..
někdy to pomůže ... / tenhle vydá na minimálně básně tři chlapi dělaj spoustu chyb ... protože si neuvědomují odlišné pojímání světa ženou .. ..
... malicko na obhajobu ... s pochopením mužského chování ženami .... také nelze moc počítat ....:-))
... striptyz duše .. otevřít rány ..
někdy to pomůže ... / tenhle vydá na minimálně básně tři chlapi dělaj spoustu chyb ... protože si neuvědomují odlišné pojímání světa ženou .. ..
... malicko na obhajobu ... s pochopením mužského chování ženami .... také nelze moc počítat ....:-))
» 23.09.2006 - 22:46
Trdlo:
tahle báseń mi zapadá do přemýšlení(by the way, je krásná), ale mám opačnej problém....ty otázky pálí jak čert a já je nedokážu vyslovit, bojím se odpovědí. jak jsem na tom vlastně já?kolikátá v pořadí?a koho měl rád víc...takovej začarovanej kruh nejspíš...jak řekl Macháček v Samotářích: „Každej má na sobě takový malý světýlka...“
tahle báseń mi zapadá do přemýšlení(by the way, je krásná), ale mám opačnej problém....ty otázky pálí jak čert a já je nedokážu vyslovit, bojím se odpovědí. jak jsem na tom vlastně já?kolikátá v pořadí?a koho měl rád víc...takovej začarovanej kruh nejspíš...jak řekl Macháček v Samotářích: „Každej má na sobě takový malý světýlka...“
» 23.09.2006 - 23:33
Levandule:
Milé Trdlo, máš pravdu... tyhle otázky vždycky příšerně pálí a bolí... ale člověk, jak jde čas, nějak víc toleruje u té své velké lásky, že: nejsem ta první, jsem Xtá, nejsem možná ani ta největší... Jenže...když cítím, že ON je pro mě ten pravý, vysněný, a vlastně i něco, v co jsem již nedoufala... a i když jeho srdce ještě není zahojené z předchozího vztahu a vlastně mě přesto miluje... čekám... věřím... cítila jsem, že k sobě patříme, cítili to i všichni okolo nás, jen on prostě ještě nebyl schopen mi dát své srdce celé... Dnes jsem velmi šťastná, že jsem tu příšernou bolest v sobě překonala ještě větší, troufám si říct, že nadlidskou láskou, trpělivostí, možná to hloupě zní-ale i trošku obětavostí... Dočkala jsem se a již rok v sobě cítím ticho, klid, bezpečí, které jen stoupá láskou jeho dcer k němu, jejich hezkým vztahem ke mně. Děkuji vám, přátelé, za účast na toto téma...
Děkuji Ti, G.P. :-*
Milé Trdlo, máš pravdu... tyhle otázky vždycky příšerně pálí a bolí... ale člověk, jak jde čas, nějak víc toleruje u té své velké lásky, že: nejsem ta první, jsem Xtá, nejsem možná ani ta největší... Jenže...když cítím, že ON je pro mě ten pravý, vysněný, a vlastně i něco, v co jsem již nedoufala... a i když jeho srdce ještě není zahojené z předchozího vztahu a vlastně mě přesto miluje... čekám... věřím... cítila jsem, že k sobě patříme, cítili to i všichni okolo nás, jen on prostě ještě nebyl schopen mi dát své srdce celé... Dnes jsem velmi šťastná, že jsem tu příšernou bolest v sobě překonala ještě větší, troufám si říct, že nadlidskou láskou, trpělivostí, možná to hloupě zní-ale i trošku obětavostí... Dočkala jsem se a již rok v sobě cítím ticho, klid, bezpečí, které jen stoupá láskou jeho dcer k němu, jejich hezkým vztahem ke mně. Děkuji vám, přátelé, za účast na toto téma...
Děkuji Ti, G.P. :-*
» 24.09.2006 - 09:17
Cecilka:
Nemůžu posloužit ti vlastním příběhem,
ale láska je nejcennější cit...
proto je největší hřích v duši i na těle,
když se jen pokusíš v sobě ji zavraždit...
Když se obětuješ vnitřním „já“ někomu,
s kým už si nemáte prostě co dát...
dost si tak ublížíš...a pak ještě v důchodu
budeš své nemoci kurýrovat... A o tomhle jsem se v mnohých případech
přesvědčila, že to prostě tak je...
Nemůžu posloužit ti vlastním příběhem,
ale láska je nejcennější cit...
proto je největší hřích v duši i na těle,
když se jen pokusíš v sobě ji zavraždit...
Když se obětuješ vnitřním „já“ někomu,
s kým už si nemáte prostě co dát...
dost si tak ublížíš...a pak ještě v důchodu
budeš své nemoci kurýrovat... A o tomhle jsem se v mnohých případech
přesvědčila, že to prostě tak je...
» 25.09.2006 - 15:30
Konec konců:
Dílko se mi moc a moc líbí.
„lze do vztahu vejít se srdcem jen pro novou lásku nebo to nikdy nejde bez stop té minulé? A jak jste to zvládli?“ – Lze, ale stopy zůstanou. Já prožila vztah, který byl na začátku krásný a pak byl pro mne peklo. Našla jsem novou lásku a su šťastná, dalo by se říci, že je to snad ten pravý, nechci nic zakřiknout ). Lhala bych, kdybych řekla, že nikdy na tu starou lásku nevzpomenu.
Dílko se mi moc a moc líbí.
„lze do vztahu vejít se srdcem jen pro novou lásku nebo to nikdy nejde bez stop té minulé? A jak jste to zvládli?“ – Lze, ale stopy zůstanou. Já prožila vztah, který byl na začátku krásný a pak byl pro mne peklo. Našla jsem novou lásku a su šťastná, dalo by se říci, že je to snad ten pravý, nechci nic zakřiknout ). Lhala bych, kdybych řekla, že nikdy na tu starou lásku nevzpomenu.
» 25.09.2006 - 15:40
Konec konců:
Dodatek: Když někdo přinde o druhého smrtí, tedy když nám partner umře, nelze nikdy zapomenout, tak jako nikdy nezapomeneš na první lásku. Je to hrozné a velmi bolestné ...
Dodatek: Když někdo přinde o druhého smrtí, tedy když nám partner umře, nelze nikdy zapomenout, tak jako nikdy nezapomeneš na první lásku. Je to hrozné a velmi bolestné ...
Předchozí: Mí přátelé | Následující: Recept týdne