Protékání

Přerůstám ze systému do systému
s odporem, statečná, zklamaná,
hledám pravdu v jeho jménu,
takzvanou lidskostí stále zlomená.

Hledám a nenacházím nic,
vše protéká mezi prsty pryč,
nepřestávám, hledám víc a víc,
volám do ticha, všechno je kýč.

Kde jste, no tak, kde jste
se svými otázkami, se svou láskou?
Kdo jsi ty, a kdo ty,
kdo schováváš se za svou maskou?

Z nitra mi horkost vyvěrá,
pravěká touha po blízkosti.
Zpověď nelásky vchází do pera
k mé velké lítosti, k mé lítosti.

Kde je ten systém lásky,
kdy naleznu jej, odhalím,
kdy naleznu básně a oblázky
těch divukrásných krajin?

Já vím, já vím, já vím,
že ty krásné krajiny
leží v každém z nás – tak sním
o lidských láskách bez miny
zklamání...

Ne už si neubližuj
a pojď se mít rád
člověče,
bez Tvé čisté lásky
Ti láska jiných
uteče...