Mořský koník

Při jízdě metrem
můj věčně rozpitý
usínající zrak
zaostřil
na ušmudlaný růžový batoh
dívky se sluchátky na uších
ze světa nikoho…
vedle čtyřlístku se leskl
přívěšek s mořským koníkem
Moje kolena tak blízko něj…
Usmála jsem se
a postavila na ně svoji
černou koženou kabelku
s přívěškem zalitého mořského koníka
(budu vystupovat)
Běžím přes křižovatku na Pankráci
a ve vlasech vlají vzpomínky
na jeho první živé sólo lásky
v akváriu mořského světa v Lednici
na začátku schodiště do nebe
(to bylo před pěti lety)
Stal se symbolem všeho prvotního
co ve mně probudilo
šťastného člověka, ženu, milenku…
Jen jeho existencí lze vystihnout
hravost, svobodu, něžnost
(proto jsem jej skryla
za panenky svých očí)
Automaticky beru do dlaně mobil,
hledám písmeno G
Prozváním…
Výtah mě milosrdně vypustil
ve čtvrtém patře
(jeho střeva byla nafouklá
mojí nedočkavostí)
S otazníky se dívám
skrz sklo dveří
za kterými se přibližuješ
(jakoupak máš dnes náladu?)
Na dálku otevřu náruč
a Ty ji zrcadlíš
Rozšiřuje se mi úsměv
a koníčci radostně tancují
(málem mi vyšplouchli své moře
z mých očí)
Před dveřmi se zatočíš
kolem své osy
(osy mého života)
… klika, polibek, objetí
Spojené dlaně nás vedou
chodbou do Tvé kanceláře –
jako vždy vnímám jen Tebe
(proč jsou všichni kolemjdoucí tak daleko?)
Potřebuješ si něco dodělat
a já zas NUTNĚ potřebuji
napsat tuto báseň!
(přetéká mi ze srdce
do prstů… na Tvůj stůl)
Nevnímám písmenka…
jen propiska maluje na papír
takové zvláštní zakroucené ocásky
malých mořských koníků…