Slané proužky

Nevím, proč cítím tak strašnou bolest z Tvého rozvodu, ale prostě to tak je... asi proto, že jej také musí prožívat nevinné děti (já vím, že to společně zvládneme! D)
» autorka: Levandule
» archiv Básně / Ostatní
Vstala jsem
do pomačkaného obličeje
svého rána

Nebe mi do něj prší
bolestí
všech dětí světa
Prosím jej,
aby už zavřelo ty kohoutky,
které na mě chrlí
proudy slaných proužků
škrtících mou duši
až do bolestných křečí

Oknem přesto vidím,
jak sluncem září
úsměvy Tvých holek...

Bože, copak to nejde,
dopřát jim
milosrdnou ztrátu paměti,
aby tohle nemusely prožívat?

Já, já to za ně odbolím!!!

Jsem živná půda
pro ty černé slzy,
copak to nevidíš?

Odkláníš hlavu
od mých proseb
dalším krásným dnem.
Život se koulí dál
hodinu po hodině
jakoby se nic nestalo...

Jen v několika hlavách
křičí morzeovka S.O.S.
pro záchranu
dvou dětských srdcí.
Kdyby to šlo, holčičky,
změnila bych se v jejich chlopně
a tyto strašné měsíce
odbila i odbyla za vás...

Zavírám pokličkami
své bublající oči,
stahuji plamínek emocí,
abych vás mohla hřát,
ne pálit bolestí...
» 30.10.2006
» komentářů: 14

» 30.10.2006 - 13:44
Koprtinka:
Levandulko, přesně tohle jsem prožívala před rokem. Vím, že je to moc těžký a bolavý. Ale věř mi, že to pak bude krásný. Vím to, vím!
» 30.10.2006 - 14:10
smudlinek:
Temně bolestné, skvěle napsané.
Jen, moc se omlouvám za lehké šťournutí, malinko víc by mi sedlo, kdyby tam nebylo to – jsem živná půda, pro ty mršky slzy – to slovo mršky mi přijde trošku rozverné, přál (jasně že nepřál – jen písemně) bych si tam nějaký temnější, naléhavější výraz.
Moc mi to kecá.
» 30.10.2006 - 14:50
G.P.:
Ony to ví...
» 30.10.2006 - 15:33
smudlinek:
Co zkusit černé slzy?
» 30.10.2006 - 15:41
Levandule:
Šmudlínku, děkuji
» 30.10.2006 - 15:48
smudlinek:
To je to úplně nejmenší.
A píšeš čím dál líp, řekl bych.
» 30.10.2006 - 16:14
Jahudkka:
Levandulko...netrap se tak, naštěstí děti jsou odolnější než si myslíme, samozřejmě je to pro ně těžké a moc, ale když budou obklopeni láskou tak to zvládnou a pak nikdy nebudou mít pocit, že musí setrvat tam kde láska není, vezmou si z vás příklad, že se to dá zvládnout.Básníš krásně,ale lepší by bylo kdybys psala klidně brak a neměli jste takové trápení.
» 30.10.2006 - 18:49
Trdlo:
krásná jako všechny
a netrap se Kytičko, mít Tebe po boku, nehrozí žádný puklý srdíčka!
» 30.10.2006 - 20:05
Cecilka:
Přistála mi v dlani karta tarotová...
na ní Slunce... „zkouška ohněm“, můžu říct...
ta prý zocelí... říkají moudrá slova...
a naučí, jak tvořit... zvládat víc...
Možná nechce každý sám si ohněm projít,
možná spadne do něj prostě „náhodou“,
možná sám osud chce člověka tam hodit...
však stojí za to projít zkoušku ohňovou... (to já ne, to „moudrá kniha povídá takhle mezi řádky“)
)
» 31.10.2006 - 14:22
lucy1:
ano ted je to pro nás nejhorší ale musíme se smát musíme si pomáhat a hlavně si všechno povědět a to je pravda doufám že tak zůstanem že nás klára lenka a lukáš a tatka nikdy neopustěj.je to jen má přectava o životě je to další básen u které mi slzeli oči a jemi hrozně líto že vám nemůžu pomáhat tak joko by ste odemě očekávali mam vás ráda a to se nezmění je mi jedno co si o mě ostatní myslí ale hlavní je že jsme spolu!!!... ahoj mam vás moc ráda všechny i mojí nevlastní sestřičku a bratříčka doufám že si Lukáš a Lenka tento vzkaz přečtou protože je mam taky moc ráda... já vím že se mi v tomto vzkazu opakují slova a mam tam i možná chyby ale každý nemůže být dokonalí...
» 31.10.2006 - 15:34
Levandule:
Lucinko, moje kočičko, já Ti moc děkuji za tento krásný komentář ze srdíčka
Neboj, naše mnohačlenná rodinka 2 dospěláků, 4 dětí a několika koček s fenkou Sherry a rybičkami se nerozpadne, pokud to bude přání nás všech, a já věřím, stejně jako Ty, že si to přejeme všichni, protože si všichni už zasloužíme kousek životního klidu a vzájemné lásky...
Neboj, ještě mi pomůžeš moc a moc, to víš, tolik dětí a dvě domácnosti dají zabrat... Ale Ty jsi moje velká pomocnice v úklidu, přípravě stolování a hlavně ve vaření, takže to všechno zvládnem. A to si piš, že vás všechny budu prohánět , protože chci stíhat i volejbal a psaní básní...
» 31.10.2006 - 16:49
HarryHH:
... v tvých bolestných slovech ... se skrývá stěstí ..
protože i když pochybuješ .... pořád máš své blízké .. a jemu blízké .. blízko ..
maličko ti závidím, ... tu bolest smíchanou se štěstím ..
rád bych ji cítil ..
než být krajně podezřelý ... divný, tvrdý cizinec .. na kterého si jen matně vzpomenou .. že byl jejich tátou ..
» 01.11.2006 - 12:08
s.e.n:
Z tvé básně vyzařuje ta největší láska k tvým blízkým,jaká vůbec lze.A z těch slov té malé Lucy také. Proto věřím pevně ,že to dobře dopadne pro vás šest.
Jen ten čas trochu popohnat.Ať již to je.
» 10.11.2006 - 20:12
Konec konců:
Velmi bolestné, hluboké, citové ... mno, su asi posl. člověk, který by se k temu mohl vyjádřit. Ale pokud mohu svůj názor ... Věřím, že člověk neví, dokud neprožije. Jj, děti ..., ale na 2.str. všicí si jistě oddechnou, až to bude za nimi/Vámi. Vím, že se to hned nevstřebá, ale zase se vše ustálí a bude dobře. A tak držím palečky a přeji moc, moc štěstíčka a brzkého sluníčka a spousty hřejivých paprsků a jen smích na rtech, klidné srdíčko a dušičku ...
Předchozí: Světlušky | Následující: Jen divák (?) Tvého rozvodu

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.