Díky za každé probuzení

Věnováno princezně z krajiny jmelí...
» autorka: Levandule
» archiv Básně / Ostatní
Zvykla jsem si
na Tvé pomlčky
tolik osamělých dní,
kdy Tvé srdce
tajně doufá, pláče, sní

Zvykla jsem si
na dno Tvé studny,
kdy slzavé pramínky
přikrývám víkem
pro zhojení vzpomínky

Zvykla jsem si
nezvykat na bolest,
na sladkosti potlesku,
po noci řezných ran
zas děkovat rozbřesku

v probuzení...
» 02.05.2007
» komentářů: 9

» 02.05.2007 - 08:23
s.e.n:
S ubíhajícím časem /životem/ pociťujeme stále větší vděčnost za spatření rozbřesku počínajícího dne.
Básnička je krásná.
» 02.05.2007 - 09:59
...nádherná básnička, udělala radost
» 02.05.2007 - 10:37
Severka:
tak ta je krásná:o)
» 02.05.2007 - 10:39
Alci:
... na něco si zvykat .. je svým způsobem jistá rezignace (alespoň v této básni) ... leč konec je parádní !
» 02.05.2007 - 13:39
lonely.princess:
rozumím...mám Tě ráda:-)
» 02.05.2007 - 21:32
isisleo:
))
» 05.05.2007 - 22:25
j.c.:
...nepoznáš bolest,
nepoznáš rozkoš úlevy..
J.C.s
» 06.05.2007 - 11:23
Konec konců:
Nezvykat si na bolest ... řekni Levandulko, jde to? Jde to alespoň na chvíli? Poraď mi nějaký tipy, triky .... Já vím, že každý na to musí přijít sám, někdy je to opravdu moc těžké, kdy si člověk skutečně zoufá a záchrana není v dohlednu ...
» 16.05.2007 - 17:33
Rádoby zoufalá:
v tom případě je to ale velice smutné:´-
tak to být nemá
doufám
Předchozí: Myšlenky z kapsy | Následující: Infekce

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.