Dřevomorka
duše
» autorka: Levandule |
K čemu tolik prostoru?
Polyká mé soukromí
Ani spára ve zdi
není mým domovem
Myslela jsem –
alespoň prsty,
úsměvy,
vůně kávy
Nádory lamp
slaví vánoce
a já
sedím uprostřed
rozšlapaných hvězd
Balicí papír dusí
marnost obětí
a objetí
Jehličí voní
popelem slov
Proč budovat?
Když padá strom,
ať zhyne celý les
Ne, nechci jít domů
Mám práci…
(a na nebi
z ohňostrojů draci
za každý náš pád
bojují
mečem naděje)
Spíš…
Já sedím
v plyšovém županu
u akvárka
A vlastně se nic neděje…
Polyká mé soukromí
Ani spára ve zdi
není mým domovem
Myslela jsem –
alespoň prsty,
úsměvy,
vůně kávy
Nádory lamp
slaví vánoce
a já
sedím uprostřed
rozšlapaných hvězd
Balicí papír dusí
marnost obětí
a objetí
Jehličí voní
popelem slov
Proč budovat?
Když padá strom,
ať zhyne celý les
Ne, nechci jít domů
Mám práci…
(a na nebi
z ohňostrojů draci
za každý náš pád
bojují
mečem naděje)
Spíš…
Já sedím
v plyšovém županu
u akvárka
A vlastně se nic neděje…
» 16.12.2008
» komentářů: 4
» 16.12.2008 - 08:55
labuť:
Někdy i smutek duši...tak trošku sluší...
Někdy i smutek duši...tak trošku sluší...
» 16.12.2008 - 11:01
Jana M.:
Pěkné...
Pěkné...
» 17.12.2008 - 06:03
Konec konců:
... ale děje, Levnadulko, jeden po uši zamilovaný človíček na Tebe myslí a nejen on...
... ale děje, Levnadulko, jeden po uši zamilovaný človíček na Tebe myslí a nejen on...
» 29.12.2008 - 21:31
drsnosrstej kokršpaněl:
někdo má inkoust, že ho za rohy zvedaj čtyři chlapi;
s tím tvým si pinkají chmýří pampelišky čtyřhru línýho tenisu a to, i když se třeba hraje na podmáčeným hřišti, je trochu zima a pod mrakem... krása
někdo má inkoust, že ho za rohy zvedaj čtyři chlapi;
s tím tvým si pinkají chmýří pampelišky čtyřhru línýho tenisu a to, i když se třeba hraje na podmáčeným hřišti, je trochu zima a pod mrakem... krása
Předchozí: Z úlomků věčnosti | Následující: Listuji pod víčky