Živelné ticho

Solí rtů
obaluji všední chléb
a v něm semínka
pletených copánků,
žehlení, mytí nádobí té starší,
malování krabiček pokojů synem,
v mužských dlaních s mozoly sklenka vína
a nad domem stepuje hvězda
vzdálenější dcerky

Obyčejný víkend…

Horečka maminky
ve mně mačká pohádky
o nesmrtelnosti

Prášky proti stresu ve svalech,
práce hučící v uších,
a něžný let nad plotnou
malovýroby několika jídel
pro následující týden

Po dvou letech vytržený čas
pro sebe
Punčochy, kosmetika,
tvarování obočí a nehtů na nohách
Boží chvíle
tymiánových drahokamů ženy
(čeká mě maturitní ples té nejstarší, stepující….)

Zapomněla jsem Ti přivézt knedlík, mami,
té nejmladší jsem nestihla spravit podprsenku,
synovi kraťasy na trénink
a tisíc zlatých mušek
žádá o slyšení

Já ale sním o nových barvách
ve starých místnostech,
piju hořkosladké minuty dnů
a jsem podivně šťastná
jako psí granule
Nejsem čerstvá,
ale výživná
Možná
Doufám

A bláto za oknem
vnímám
jako Nutelu, víš…
Proto se olizuji
(i když mě bolí zuby)

Nechci si půjčovat z budoucnosti,
ani fotkám krást růžové brýle
Prožívám v podstatě polojasno
s příjemnou haluškovou chutí
Tak nějak…
Živelné ticho…