Bělost louží

O bdělosti zklamání...
» autorka: Levandule
» archiv Básně / Ostatní
Vztek zase promlouvá
čumáčkem kýchání

do vodních kamenů

A vlny se množí
kruhy historie

do budoucího semínka

Vzklíčí, nevzklíčí?

Rezignovaně pozoruji
ze dna sklínky vína
povyk broskvoní
v tichu touhy

Vášeň stočená do klubíčka
hlavu skrývá v přímé řeči
faktů

Ne, neustoupím

Po letech jsem schopna vnímat
protiproud známých větrů

Nejde jen o účes trávy...
Ale i o nalomení větví,
které dříve svou silou podpíraly

Jen mít čas na lásku,
čas na lásku,
který rozdrobil
prvotním strachem
z kousku svého bytí

Lásku prodal za strach

I když rostla v podnoží
- zdupaná kroky taktiky
již nerozkvetla
ve svůdnou vůni jara

Myslel si, že už to není ono...

Bojoval o prvosenky
svého obleku
a zapomněl
na košili srdce

Nebo to bylo naopak?

Tak či tak,
se smíchala zrnka písku kroků
a paprsků slunce snů

v blátivý dotek nejistoty

Ten déšť
nepřišel pro louži zklamání,
ale pro bělost prvních sněženek...
» 22.03.2009
» komentářů: 3

» 22.03.2009 - 10:19
labuť:
Vzala jsi mi slova Levandulko... jen klaním se Tvému umu, je krásná!
» 22.03.2009 - 11:30
Konec konců:
Nádherná báseň, myslím, že slov nepotřebuje. Stačí se sem tam projít mezi řádky...
» 03.06.2009 - 17:33
drsnosrstej kokršpaněl:
přijde mi taková... „nadechovací“
Předchozí: Domov ve smyčkách ručníku | Následující: Daň rozhodnutí

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.