Zatmění
Pátek – den návratu bezdomovce do „bezdomova“. Závěr příběhu a klubko mých myšlenek. První báseň k tomuto příběhu je ze dne 6.2.2011: Zlomená vteřina rozhodnutí. Další dvě jsou teď za sebou...
» autorka: Levandule |
Nastal den,
kdy zatmění slunce
muselo přijít z mých dlaní
to je rub
lidské pozice
být matkou, či přítelem
Nelíbí se mi závěr
další prožité etapy,
ale nekonečno není uchopitelné
mou maličkostí
Pravidelně rozsévám cukr a sůl,
podle prázdných misek v okolí
Nejsem dokonalá,
život mě naučil povýšit musím
nad měl bych,
naučil mě mou rukou dávat facky,
aby časem nebolely víc ty od cizích
Má cesta mě vede k pomoci tam,
kde je potřeba, kde někdo volá…
Stalo se psychologickou mýlkou této doby,
že člověk pomáhá, protože sám má tuto potřebu
Pomáhám, protože je to potřeba,
protože někdo něco potřebuje,
a já prostě nejsem hluchá
Osobně potřebuji k životu něco jiného,
a je těžké popisovat
moji potřebu slunce, vody
motýlích křídel a milujících dlaní…
což je jen zkratka všeho,
z čeho se uvnitř skládám
Potřeby stokrát jinak… stačilo!
Slova, slova, slova
Proč cokoliv vysvětlovat?
Dnes, zrovna dnes, mi připadá,
že lidská slova jsou cosi navíc,
zbytečná
Tak často v obleku lži
a pokřiveného vnímání
A tak, Honzo,
už Ti nezvedám telefon,
a na dálku se loučím…
Dnes jsme Tě vrátili
do Tvého domova pod skálou,
není v našich silách vychovávat
další dítě – kterému je 68 let –
v základech slušného chování,
sebeovládání ve vzdoru a závisti,
dodržování slova a režimu dne…
Dnes jsme Tě vrátili
… blíž k Tvé smrti z umrznutí či nemoci …
… naše čisté svědomí
není náplast na zítřek
Bolí to, víš?
Naše rozhodnutí je správné,
v rovnováze citu a rozumu
Ale splněný sen,
který jsme Ti darovali,
možná mohl pomoci někomu jinému
Nebo jste všichni stejní?
Voláte o pomoc, a pak ničíte vše,
co pro vás někdo udělá?
Co ty slzy v očích,
když jsi pod svou skálou
znovu zůstal stát
se svým šrotem a dary od nás?
Osudová schizofrenie?
Už nám na Tvé slzy došly kapesníky…
Měj se tak
jak sis sám vybral svou budoucnost
Život není krutý,
je spravedlivý,
vrací, co dáváme…
kdy zatmění slunce
muselo přijít z mých dlaní
to je rub
lidské pozice
být matkou, či přítelem
Nelíbí se mi závěr
další prožité etapy,
ale nekonečno není uchopitelné
mou maličkostí
Pravidelně rozsévám cukr a sůl,
podle prázdných misek v okolí
Nejsem dokonalá,
život mě naučil povýšit musím
nad měl bych,
naučil mě mou rukou dávat facky,
aby časem nebolely víc ty od cizích
Má cesta mě vede k pomoci tam,
kde je potřeba, kde někdo volá…
Stalo se psychologickou mýlkou této doby,
že člověk pomáhá, protože sám má tuto potřebu
Pomáhám, protože je to potřeba,
protože někdo něco potřebuje,
a já prostě nejsem hluchá
Osobně potřebuji k životu něco jiného,
a je těžké popisovat
moji potřebu slunce, vody
motýlích křídel a milujících dlaní…
což je jen zkratka všeho,
z čeho se uvnitř skládám
Potřeby stokrát jinak… stačilo!
Slova, slova, slova
Proč cokoliv vysvětlovat?
Dnes, zrovna dnes, mi připadá,
že lidská slova jsou cosi navíc,
zbytečná
Tak často v obleku lži
a pokřiveného vnímání
A tak, Honzo,
už Ti nezvedám telefon,
a na dálku se loučím…
Dnes jsme Tě vrátili
do Tvého domova pod skálou,
není v našich silách vychovávat
další dítě – kterému je 68 let –
v základech slušného chování,
sebeovládání ve vzdoru a závisti,
dodržování slova a režimu dne…
Dnes jsme Tě vrátili
… blíž k Tvé smrti z umrznutí či nemoci …
… naše čisté svědomí
není náplast na zítřek
Bolí to, víš?
Naše rozhodnutí je správné,
v rovnováze citu a rozumu
Ale splněný sen,
který jsme Ti darovali,
možná mohl pomoci někomu jinému
Nebo jste všichni stejní?
Voláte o pomoc, a pak ničíte vše,
co pro vás někdo udělá?
Co ty slzy v očích,
když jsi pod svou skálou
znovu zůstal stát
se svým šrotem a dary od nás?
Osudová schizofrenie?
Už nám na Tvé slzy došly kapesníky…
Měj se tak
jak sis sám vybral svou budoucnost
Život není krutý,
je spravedlivý,
vrací, co dáváme…
» 15.10.2011
» komentářů: 5
» 15.10.2011 - 17:37
G.P.:
No, já jsem ho odvezl – fyzicky – a stál s ním pod tou skálou a věděl jsem, že to zklamání, které v sobě cítím už mi nikdy nedovolí podlehnout znovu...slzám...slovům...pohledům...lžím...?
No, já jsem ho odvezl – fyzicky – a stál s ním pod tou skálou a věděl jsem, že to zklamání, které v sobě cítím už mi nikdy nedovolí podlehnout znovu...slzám...slovům...pohledům...lžím...?
» 15.10.2011 - 19:48
nj já jsem zase zachraňovala jednu dívenku, protestoval jen můj starší syn- neboť jí nechtěl obětovat pokojíček. byla jsem schopná udělat vrostřed obýváku ohýnek, abych nepopírala její romskou přirozenost. dnes už holku sežral „velký svět“ někde v Mnichově. snad si své poctivě vydělané peníze užije.
» 16.10.2011 - 09:58
labuť:
Závěr vystihuje úplně vše, co jsi napsala. Máš srdce a duši na dlani a proto je Tvá touha pomáhat tak veliká a dobře chápu, jak potom bolí, když vidíš, že Tvá snaha a vynaložené úsilí je vlastně marné, protože člověk proti Tobě to neumí a nebo nechce využít... Zkusila jsi a udělala, co bylo v Tvých silách a bylo to správné. Jsi krásná žena!!!
Závěr vystihuje úplně vše, co jsi napsala. Máš srdce a duši na dlani a proto je Tvá touha pomáhat tak veliká a dobře chápu, jak potom bolí, když vidíš, že Tvá snaha a vynaložené úsilí je vlastně marné, protože člověk proti Tobě to neumí a nebo nechce využít... Zkusila jsi a udělala, co bylo v Tvých silách a bylo to správné. Jsi krásná žena!!!
» 27.10.2011 - 21:57
Jahudkka:
Ahoj Levandulová. Napíši to asi tak, mnohokrát podaruješ pomocí ty, kteří si ji nezaslouží a vlastně ani nepotřebují, ale věř že to není zbytečně. Ty máš čisté svědomí a protože se nezměníš ikdybys chtěla tak jednou zase obdaruješ ty, co pak budou zářit... svým světlem i vděkem k tobě.
Ahoj Levandulová. Napíši to asi tak, mnohokrát podaruješ pomocí ty, kteří si ji nezaslouží a vlastně ani nepotřebují, ale věř že to není zbytečně. Ty máš čisté svědomí a protože se nezměníš ikdybys chtěla tak jednou zase obdaruješ ty, co pak budou zářit... svým světlem i vděkem k tobě.
» 27.10.2011 - 21:59
Jahudkka:
PS: Nemám to teď lehké (ne svou vinou, jsem až příliš sebekritická takže je to tak) a kamarádka za kterou bych dala vše, se odvrátila a kamarádka co skoro neznám mi pomohla tak že zase věřím i v něco dobrého. A nešlo o peníze jen o naději.
PS: Nemám to teď lehké (ne svou vinou, jsem až příliš sebekritická takže je to tak) a kamarádka za kterou bych dala vše, se odvrátila a kamarádka co skoro neznám mi pomohla tak že zase věřím i v něco dobrého. A nešlo o peníze jen o naději.
Předchozí: Sůl nad zlato, aneb dovolená u moře | Následující: Klika je uvnitř