Sůl nad zlato, aneb dovolená u moře

Ze šupin moře si odlomím
trochu zlata
do dnů příštích
kdy vnitřní silou nevoním,
a světlo duše
jako vata
hojit mi bude
život, co kluše
splašeným stádem úkolů

Z mušlí si vezmu
slané ticho,
koření myšlenek palčivých,
až někdy klesnu
ke kotníkům snů svých
a dámu v sobě nepotkám,
přiložím kapesník
ze smíchu racků,
bolest dám jejich hrám

Z bouřky si schovám
sílu a velikost vln,
v případě proher
si ke svým nohám
zaseji vodní pěnu,
tak seberu odvahu
svému dnu pro odraz
vzpomínku dodám

Ze slunce dnům vyšiji
úsměvy pohody
a palmy hojivé
z dlaní mi rostou,
s úctou k času v Istrii,
paprsky mazlivé
mou chůzi bosou
hladí,
i Tvými pohledy očí
a duhovou rosou