Samaritáni – Osídlení Měsíce

XLV.
Samanetové výcvikové středisko poskytlo prvním intergalaktickým astronautům útočiště na pouhých šest měsíců. Cílem pobytu byl výcvik k pobytu na kosmické lodi, v beztížném prostoru, na na neznámých pustinách simulujících nehostinné povrchy nejrůznějších vesmírných těles. Adepti si rovněž museli zvykat na vojenskou hierarchii a organizaci života na lodi. Bez této podmínky nebylo myslitelné přežití tolika lidí na vesmírném plavidle. Vzhledem k velikosti lodi měl kapitán k dispozici pětadvacetičlenný štáb a dalších asi padesát centurionů – sekčních kapitánů mělo na starost každý okolo sto členů posádky. V tom jim pomáhali nižší důstojníci. celá flotila pak měla na vlajkové lodi admirála, který disponoval štábem složeným z kapitánů jednotlivých lodí. Tři z těchto kapitánů byli zároveň viceadmirálově.
Ukázalo se, že naučit všechny budoucí intranauty disciplíně je skutečný problém. Během prvního měsíce odešlo z výcviku třicet tisíc uchazečů. Postupně odcházeli i další. Někteří pochopili, že to dlouhodobě nevydrží, jiní neprošli samaritánskými testy. Nakonec vydržela necelá polovina – okolo šedesát tisíc lidí. Odhad Samaritánů se ukázal jako správný. Z 8764 adeptů z ostrova Waiheke to vzdalo až do konce výcviku pouhých čtyřicet osm.
Vzhledem k tomu, že podle plánu mělo být postaveno dvacet lodí pro sto tisíc lidí, snažili se Samaritáni přesvědčit další desetitisíce lidí pro druhý turnus výcviku. I přesto, že na Zemi bylo mimo samanet v té době sto dvanáct miliónů lidí, šlo to pomalu. Málokdo byl ochoten zaměnit pohodlí pozemského ráje, který takřka neobydlená Země poskytovala lidem vybaveným samaritánskými technologii za několikaletý pobyt v relativně těsných prostorách kosmické lodi. Jakkoli byla obří, oproti planetě byla jako zrnko písku.
Po ukončení výcviku Samaritáni jmenovali Bena admirálem vesmírné flotily a spolu s ním vybrali padesát kandidátů na kapitány. Ti museli absolvovat speciální psychologické testy zaměřené na schopnost rozhodování a podstoupit simulační výcvik na samanetu, který vyzkoušel jejich schopnosti správně rychle rozhodovat pod extrémním tlakem. Tyto testy Ben absolvoval jako jeden z nejlepších. Vůbec nejlepší výsledky měl v intuitivní a kreativní oblasti. Odhad Samaritánů se ukázal opět jako bezchybný. Po těchto testech bylo vybráno prvních deset kapitánů, kteří měli velet jednotlivým lodím a tvořili zároveň Benův štáb.

Kal Rios promluvil na první pracovní poradě s kapitány.
„Pánové a dámy, absolvovali jste spolu s ostatními velmi náročný výcvik, nezbytný k tomu, abyste se mohli začít seznamovat s prací v kosmickém prostoru. Vše, čím jste prošli, je jen přípravou na množství nejneočekávanějších situací, které vás mohou ve vesmíru poznat. Narozdíl od simulací vesmíru na samanetu, tady se bude dít vše načisto, nenávratně a následky budou definitivní.
Jste první kapitáni pozemské intergalaktické flotily. Jediné, na co se budete moci spolehnout budou vaši lidé. Samozřejmě budete disponovat skvělou a velmi spolehlivou technikou, menší armádou androidů a snad i podporou dalších lodí flotily. I ty ale mohou být dost daleko a i technika může při nečekaných podmínkách selhat. To hlavní, co budete mít k dispozici, budou vaši lidé. Váš úkol bude jen zdánlivě snadný. To, co musíte udělat, je najít ty nejlepší důstojníky z členů vaší posádky a vytvořit z nich sehraný tým. Spolu s těmito důstojníky musíte vytvořit na lodi takovou atmosféru, aby si mohl najít mezi ostatními místo, které nejlépe odpovídá jeho schopnostem a jeho osobnosti. Což, jak víte, vyžaduje kritickou atmosféru naplněnou étosem vzájemnosti. Nikdo nesmí být ponižován, nikdo nesmí mít obavy vyjádřit svůj názor. A všichni musí vědět jednu důležitou věc. Navrhuji vám to jako základní heslo intronautů. Dá se říci jen jednou větou:

Lidé nejsou dokonalí.

Toho by si měl každý být vědom. A každý by měl vědět, že právě v tom je síla lidského druhu. Pokud bychom chtěli dokonalou posádku podle jakýchsi pravidel, nebylo by nic jednoduššího, než naprogramovat androidy. Jenže to, co se zdá býti výhodou z obecnějšího hlediska je slabinou. Každý stejně naprogramovaný android bude ve stejné situaci reagovat téměř stejně. V neočekávaných a nepředvídatelných situacích může malá variabilita názorů znamenat záhubu celé posádky. A ten názor, který by normálně byl tím nejhloupějším může být tím nejlepším. Své lidi nemůžete poznat jinak, než při plnění náročných úkolů v extrémních podmínkách.
Začneme ještě dnes. Protože ještě nemáte vybrány své důstojníky, začne v 21,00 přesun prvních intranautů na stanice typy LUNA na oběžné dráze a odtud nákladními loděmi k měsíčnímu výtahu, který je dopraví k nově postavené základně GALAXY. Vzhledem k našim omezeným kapacitám bude přesun trvat deset dní. Prostorový model základny najdete na samanetu stejně jako každý z vás se může podívat na samanetovou databázi intranautů, koho máte přiděleného pod vaše velení včetně jeho veškerých osobních dat. To vše musíte co nejrychleji projít, abyste byli schopni co nejrychleji schopni organizovat chod stanice. Na zabydlení máte 15 dní a do té doby už musíte mít alespoň kandidáty na vaše důstojníky. Začnete ihned plnit hlavní úkol. Každá posádka se bude účastnit na stavbě vlastní lodi. Nejen, že k ní získáte vztah a můžete si ji nechat v určitém smyslu upravit. Loď není malá a chce to čas, než poznáte, co vůbec kde je a jak to pracuje. Času bude málo. Na postavení lodi jsou tři měsíce. Budete mít k dispozici půl miliónu androidů, kteří se poté stanou členy vašich posádek – pět androidů na jednoho člověka. Budou o mnoho univerzálnější a schopnější než ti, které znáte ze samatorií. Každý z nich může být sluha, dělník, vědec, nebo voják. Ovšem čím by zrovna měl být, a co dělat, o tom rozhodují samotní intranauti.
Chce někdo něco říct?“
„Ano,“ ozval se Ben. „V Lunaparku jsem seděl s parťákem, co se jmenoval Jacek Gora. „Absolutně mu věřím a chci ho mít vedle sebe.“
„Nevidím v tom problém,“ odpověděl Kal. „Dám pokyn, aby byl převezen na GALAXY. Možná bychom našli v Lunaparku více schopných lidí. Pokud projdou psychotesty .. Jacek je bude ovšem muset absolvovat rovněž.“
„Chtěl bych dodat ještě jedno,“ ozval se Ben. „Přijal jsem hodnost admirála, ale teprve se ukáže, zda není mezi intranauty někdo lepší. Při současné délce života sice mých sto pět let není zase tak moc, ale jsem připraven se o hodnost jednou do roka znovu ucházet. Admirála budou volit kapitáni za svého středu. Také oni budou jednou ročně voleni svými důstojníky. Kapitáni mají právo jmenovat jednu třetinu ze svých důstojníků, kteří nebudou voleni, aby nedocházelo k totálním výměnám velení, což by mohlo být nebezpečné. Totéž mohu udělat já se svými kapitány. Každý třetí bude mnou neodvolatelně jmenován. Ostatní se musí v tom, co se od nich vyžaduje, podřídit svým velitelům. Berte tohle jako můj první organizační příkaz.“
„Rád bych se zeptal,“ ozval se jeden z kapitánů, Zin Faed. „Je mi jasné, proč stavíme tak obrovské lodi na Měsíci, ne na Zemi. Ale neumím si představit, jak seženeme za tu dobu na měsíci tolik materiálu a energie. Není to nereálné?“ Zin Faed býval v předsamaritánské době výrobním inženýrem v loděnicích a uměl si narozdíl od většiny ostatních alespoň vzdáleně představit grandióznost takové mamutí lodi.
Slova se znovu ujal Kal Rios.
„Pokud máte zájem na technických detailech, jsou na samanetu. Pochopitelně budou i součástí informačního systému lodi. Tyhle záležitosti řeší asi stovka vysoce specializovaných androidů, kteří mají veškerou informaci potřebnou ke stavbě lodi. Materiály budou vytěženy separačními metodami z podzemního magmatického oceánu s použitím bezkontaktních vrtů a ultrasilných magnetických polí. Pomocí dálkových průzkumných metod jsme již z naší lodi nalezli místa dopadu obrovských meteoritů složených z těžkých kovů. Taková místa se dají najít gravitačním průzkumem, vytvářejí totiž anomálie v gravitačním poli. S energií není problém, na Měsíci není sice voda, která je potřebná k řízené termojaderné syntéze, ale jsou tam dostatečně velké zásoby uranu a plutonia.
Vašim úkolem nebude získat detailní znalosti o výrobních technologiích, na to postačí androidi. Vy se musíte naučit komunikovat s nimi i mezi sebou a vyznat se ve strukturách lodi natolik, aby jste bylo schopni zasvěceně měnit její parametry pro případ, že by to bylo z nejrůznějších důvodů potřeba. Představte si, že vaše loď je něco jako stavebnice složená s komponent, u kterých lze měnit jejich vlastnosti, lze je vzájemně přeskupovat, kombinovat jejich vazby, případně je zcela měnit. To, co je fakticky neměnné je pohonná jednotka a informačně-komunikační systém.“
Nato se rozběhla krátká živá debata mezi kapitány. Vzájemně si ujasňovali dojmy z Kalova vystoupení a co budou dělat v nejbližších dnech. Okolo dvanácté se všichni rozešli svolat své posádky a udělit první rozkazy týkající se stěhování a ubytování. Většina z nich namístě jmenovala několik dočasných důstojníků podle doporučení databáze intronautů.