Cituprázdno...

Mbonita:
rozfoukávám bílé beznaděje
láska zas zahřeje
srdce v závějích
rozpustí sníh prachový
a do oken pustí smích.. ST

CULIKATÁ:
Nejsi sám, máš přece modrásky:)

Kars:
Nevěřím

Špáďa:
Spadne-li srdce v plen
černé tmy, bezmoci,
nezoufej, vždy přijde po noci,
někdy žel dlouhé, jasný den. Moc krásněs to napsal, Mario! Je-li dílo obrazem z Tvé současné reality, ať je ta noc přiměřeně délky, prostě tak akorát na zotavení se z rány...

zenge:
někdo se zhoupne místo světa
pro lásku posedlý
konopný provaz na krk vplétá
hozený přes jedli...

Mario de Janiero:
Ne, milí přátelé, není to můj příběh osobní, jen básnička lehce nostalgická...
Děkuji za účast i slůvka soustrastná...

hašlerka:
krásně napsáno..ST!

zenge:
že příběh osobní to není
i já přísahám na druhou
vždyť spatřil jsem ženu?
..tvou
(tím nelezu do prdele)