Rozprostřela...

Rozprostřela jsem Ti pod nohy své snění.

Našlapuj pomalu !
Vždyť kráčíš po mých snech.

A stačí chybný krok...a vzápětí se změní
ta šíře propasti – co mezi námi vězí.

Přejdeš na druhý břeh.

Rozprostřela jsem Ti do dlaní své cítění.

Podrž ho jemně !
Vždyť držíš moje city.

A stačí hrubší stisk...a vzápětí se promění
ta hloubka v hlubinu – rozdílných myšlenek a tezí.

Pohladíš ostré břity.

Rozprostřela jsem Ti do náruče své toužení.

Uchop ho něžně !
Vždyť svíráš moje touhy.

A stačí špatné objetí...a vzápětí se odmění
ta lehkomyslnost Ti hranicí a jistou mezí.

Obemkneš přelud pouhý.