miniBalada

Krajinou temnou jede pán
na koni – jenž je okován.
Má lačný zrak – je touhou hnán..
Mraky se po obloze plazí!!

Dívenka křehká jako víla
totiž ho ze snu probudila
…až hlava se mu zatočila...
...nyní jej v mysli doprovází!!!

Neváhal vyjet v noci za ní
a uzdu pevně drží v dlani,
chce dostihnout tu snovou paní,
z které dech se mu tají

Světlušky koni hřívu zlatí
věštíc..že se již nenavrátí,
že vjíždí rovnou do oprati..
..a zavírá si cestu k Ráji!!

Kmen kořeny své nastavuje
vítr skučíce úpí..duje
i on v tónech svých prorokuje,
že takhle noc – as bude zlá!!

..však jezdec hnán je představou
střemhlav se řítí kamsi tmou
(to v myšlenkách je s vílou svou!)
Jen neví – kde ji hledat má??

Záhadný měsíc mysl šálí..
svou krásku náhle vidí v dáli
jen vlasy její tělo halí
a náruč svoji otevírá

Mlčíce stojí v hvězdné záři
(bledá – jak panna na oltáři
Proč teplo chybí její tváři??
..je až mrtvolně bílá..)

Slatiny páchnou po krajině,
pára se všady vůkol line,
hmyz žravě leze po mršině
přelud se náhle ztratil v tichu..

Stromy se mužské vášni tlemí,
nohy už ztrácí pevnou zemi
propadá se v chřtán rozevřený
(mizí v bezedném..zrádném břichu..)

Noc obřadně si nasadila černý háv...
...a odkudsi se snesl Smrtihlav!!