..za tajemstvím..

Oba jsme putovali
za tajemstvím;
On po zemi svých věrohodných gest
Já po nebi svých povětrných cest
V celém svém ženství
co vášeň vzdušnou halí…

Svačil / snad opuncie, jisté to však není
divíc se, že zas naletěl
když větru kráčí v ústrety /
Navštívil orákulum, přeměřil planety
pohleděl do mapy, kudy by vlastně šel
aby se vyvaroval dalších zaklínění…

A když tu náhle v mlze roztržení
roztály představy a město zhmotnilo se
v podestě jehlanu. A v jeho kolmé ose
se sen na Lemurii změnil…

Oba to viděli. A oba současně to vnímali
Slast s bolestí
A sílu sil, co hodlala je obalit
Pohlédl na ni jako na scestí
Jak na amforu bezednou, však plnou chutí
Jak na niterné zavanutí

A ona s úsměvem jen děla;
„pokoj s Tebou poutníče plavčíku.
Tak jako častokrát jsem Tebou rozeznělá“

…a z hlubin volání od písní sasanek se dotklo jejích kotníků…