..půlnoc dosypaná..

P r o t á h l a
jsem se tiše
dírkou klíčovou

Zapískal notu vzkazovou
Tón smyčců žesťů smíšen
bych křídla k letu roztáhla…

Byla už půlnoc dosypaná
Stejná, jak mnohé předchozí
A přitom tolik jiná
/ to jsou ty úhly pohledů;

když koukáme se zvečera a potom zrána
když času málo nebo moc je k explozi
když z vteřiny je věk a věk mžik oka stíná
když pára vyprší se zmrzle do ledu…

Co asi pak je mezi svobodou a láskou?

Jak křehké sešití je vlastně svázání?

Jak vůbec vypadá ta duše s černou maskou?

A mohou odpustky někoho zachránit?

I ve větrném těle srdce tepe svojí
ačkoli víc jsem nahá, než se vlastně zdává
Jsem silná, křehká / někdy se i bojím
Mám více těl, jsem možná vícehlavá
A empiricky dím, že nikdy nepostojím…

Zvířil mne chodidlem

/ mě samotnou baví ten jeho detailový cit
a smysl pro humoru kus /

Vždy promíchá mi myšlenky;

jak koktejl chtěl by pít
poslouchat teskný blues
a vůni koření ucítit pod nosem

Já zaklonila mírně hlavu
když bříškem prstu přejel linku od čela až ke břichu

A pak se z mých úst řádně napil,nadýchnul

…a já ho sebou zakryla. A společně se zamotali do větrných hávů…