V žaláři schovaná

Záře se rozlila
do mléčné dráhy
ztrácím se docela
v kapičkách vláhy.
Ve smutku schovaná,
zbavená štěstí,
jen tichá ozvěna
smůlu mi věští.

Jiskřičky vyhasly,
vítr je odnáší,
vesmírné katastry
okenních tiráží
čekají na zážeh
ranního svítání,
ve mřížích žaláře
slzám se nebráním.

Nechte mě snít,
v kobce tu hnít,
měsíční nit
do srdce všít.
Snad bude hřmít,
zas budu žít,
jak zlatý štít
dál s tebou bdít.

Naději mít…