Ztrácím
po kolena v depce ... a vstávat se mi nechce...
» autorka: nejsembásník |
Tvým tělem drcená na střípky,
drolím se jako rez z výhybky,
rozpadám se jak stará cihla,
není tu ruka, co by zdvihla…
Ztrácím se mezi zbytečnostmi,
nehledáš mě, jsi bezstarostný,
můj anděl strážný zakopává,
asi ho taky bolí hlava …
Zůstane ze mě starý krám,
stavíš si někde nový chrám,
pod prachem cest mé tělo hnije,
zůstala mi jen poezie …
drolím se jako rez z výhybky,
rozpadám se jak stará cihla,
není tu ruka, co by zdvihla…
Ztrácím se mezi zbytečnostmi,
nehledáš mě, jsi bezstarostný,
můj anděl strážný zakopává,
asi ho taky bolí hlava …
Zůstane ze mě starý krám,
stavíš si někde nový chrám,
pod prachem cest mé tělo hnije,
zůstala mi jen poezie …
» 18.05.2011
» komentářů: 10
» 18.05.2011 - 08:34
modrá...:
...někdy ztrácíme,abychom nalezli...Bude líp,hlavu vzhůru!
...někdy ztrácíme,abychom nalezli...Bude líp,hlavu vzhůru!
» 18.05.2011 - 09:02
labuť:
Ta depka z ní přímo sálá, ale nevěš hlavu, bude zase líp. Zažeň ten pocit smutku a koukni do sluníčka, umí občas kouzlit i úsměvy a já Ti jeden posílám.
Ta depka z ní přímo sálá, ale nevěš hlavu, bude zase líp. Zažeň ten pocit smutku a koukni do sluníčka, umí občas kouzlit i úsměvy a já Ti jeden posílám.
» 18.05.2011 - 09:30
E.T.Jane:
Smutná a moc hezká. Prouchané zdraví dokáže pěkně to žitíčko znepříjemnit. Vím,vím..
Smutná a moc hezká. Prouchané zdraví dokáže pěkně to žitíčko znepříjemnit. Vím,vím..
» 18.05.2011 - 12:39
šuměnka:
někdy je chvíle tichu blíž
někdy je světlo od tmy dál
až v dlaně vítr zachytíš
pak v oni bolest rychle spal...
někdy je chvíle tichu blíž
někdy je světlo od tmy dál
až v dlaně vítr zachytíš
pak v oni bolest rychle spal...
» 18.05.2011 - 12:40
šuměnka:
v ohni... promiň
v ohni... promiň
» 18.05.2011 - 14:51
Květka Š.:
..a poezie ta umí potěšit..
..a poezie ta umí potěšit..
» 18.05.2011 - 15:13
Oou... někdy nám připadá slepota jiných horší než ta naše nevím zda jsem správně pochopila. přeji sílu.
» 18.05.2011 - 21:41
la loba:
jo vím jak to bolí a tak je asi čas zvednout hlavu,začít si vážit svého zraněného já,,,nenech se zdrtit,,,nenech si vnutit dojem že jsi rezavá...nejsi a ať jsi jakákoliv stojíš za lásku a to nejsou slova útěchy to je pravda kterou jsem nalezla až po pokusu o sebevraždu,protože jsem si nevážila sama sebe...
jo vím jak to bolí a tak je asi čas zvednout hlavu,začít si vážit svého zraněného já,,,nenech se zdrtit,,,nenech si vnutit dojem že jsi rezavá...nejsi a ať jsi jakákoliv stojíš za lásku a to nejsou slova útěchy to je pravda kterou jsem nalezla až po pokusu o sebevraždu,protože jsem si nevážila sama sebe...
» 19.05.2011 - 06:16
Konec konců:
... poezie, která mnohým pomáhá, někdy sílu ztrácí, ale více však dodává... Cesta spletitá, jednou budou naše slova letitá...
... poezie, která mnohým pomáhá, někdy sílu ztrácí, ale více však dodává... Cesta spletitá, jednou budou naše slova letitá...
» 19.05.2011 - 22:17
Psavec:
Tohle je na neveselou notečku.
Tohle je na neveselou notečku.
Předchozí: Utíkám | Následující: Zapouštím kořeny