Utíkám

Utíkám do role blázna,
užívám si v hlavě prázdna,
nechci být homo – rozumný,
moudrosti schovám do truhly.

Je mi tak lehko, strasti žádné,
tam někde vzadu touhy zrádné,
úplná volnost myšlenek,
jak bezstarostnost milenek.

Hodiny sedět mezi květy,
nalézt ve větvích nové světy,
radosti, jinak vůbec nic,
koukat na bílý půlměsíc.

Chtěla bych
rozum někde cestou ztratit,
tiše vzdych:
víš, že se zas k tobě musím vrátit …

Tak aspoň chvilku
nech mě snít …
ta role blázna je můj štít …