Pohled přes okraj světa..do propasti..

Rudé čalouny sezení,
téměř podprahová hudba,
černá káva, víno
a matné tóny jeho hovoru.
Co prý znamená
sto let ve vesmíru?
Její úsměv,
lehce nepřítomný pohled
a pak řekne

..jdu si přepudrovat nos..

Pohledem do zrcadla
vždy tak trochu,
nahlíží přes okraj světa.

..nehtem urovná řasy a obočí..

Lesklý plíšek na prstě
letitý , zavazující
drnčí zdivočelým časem,
nepochopitelně,
neuchopitelně.

..přetře suché rty malinou..

Šílené náhody
a ještě šílenější nápady,
brzdí všemi póry
slátanou úzkost.

..přepočítá vrásky u očí,
zase jedna,
sakra,
ta tam ráno nebyla..

Už ví kolik váží jedna slza,
pár lichotek
a mladý výpočet jedné staré neznámé.

..poslední pohled,
narovná záda , načechrá si vlasy
a pohladí ještě živé boky..

Usedne na vrchol karmínu,
s úsměvem , přítomným pohledem
a malým tajemstvím.

Do měsíčního kráteru
odhodila svačinový sáček.

..plný svých odloupaných let..