Dopřej mi pár nádechů
***
» autorka: isisleo |
Mé okouzlené peříčko
něžně ověšené ševelením doteků,
pluješ po hladině vesmíru,
unikáš stínu,
ve sličných tůních se zhlížíš,
a já bloud,
celé věky škobrtám za tebou.
Do jakého cíle mne to vedeš?
Do klidné lesklosti
každodenní smrti,
tam kde končí vzduch
a začíná milování,
kde duši omývá teplý proud
a pulzující vítr
rozpletl přísný cop
v kučeravou pěnu vášně?
Postůj,
dopřej mi pár nádechů
úlitbu vykonat,
a v pohostinném loubí
bledou chvilku,
do zákmitu rtů přikovat.
něžně ověšené ševelením doteků,
pluješ po hladině vesmíru,
unikáš stínu,
ve sličných tůních se zhlížíš,
a já bloud,
celé věky škobrtám za tebou.
Do jakého cíle mne to vedeš?
Do klidné lesklosti
každodenní smrti,
tam kde končí vzduch
a začíná milování,
kde duši omývá teplý proud
a pulzující vítr
rozpletl přísný cop
v kučeravou pěnu vášně?
Postůj,
dopřej mi pár nádechů
úlitbu vykonat,
a v pohostinném loubí
bledou chvilku,
do zákmitu rtů přikovat.
» 14.04.2008
» komentářů: 6
» 15.04.2008 - 06:48
WhiteSkull:
...dopřeji ti i víc ...
...dopřeji ti i víc ...
» 15.04.2008 - 07:42
***
» 15.04.2008 - 08:25
cevert:
suprovní 1*
suprovní 1*
» 15.04.2008 - 22:25
j.c.:
Vítr ve svém pulzním řádu
či vzduch, po ozonu voňavý
mě nenazvali přítelem
Že jsem tu snad pro parádu
jen prolétnou kol mé hlavy
když v pohledu mém nesmělém
je prosba k větru, pro tu šelmu
co plést cíleně zná copem,
k muži však vášní zkoušenému
jizlivým jen hodí okem
A vzduch neustoupil o krok ani
i v dobách, kdy jsem býval mlád
z prostoru pro milování
Tak dál vybočuji z řad
v pustém loubí, na mizině,
jen nádechů mi zbývá pár,
má každodenní přítelkyně
zná jen smrt, co vděku dar
***
Jiří s.
Vítr ve svém pulzním řádu
či vzduch, po ozonu voňavý
mě nenazvali přítelem
Že jsem tu snad pro parádu
jen prolétnou kol mé hlavy
když v pohledu mém nesmělém
je prosba k větru, pro tu šelmu
co plést cíleně zná copem,
k muži však vášní zkoušenému
jizlivým jen hodí okem
A vzduch neustoupil o krok ani
i v dobách, kdy jsem býval mlád
z prostoru pro milování
Tak dál vybočuji z řad
v pustém loubí, na mizině,
jen nádechů mi zbývá pár,
má každodenní přítelkyně
zná jen smrt, co vděku dar
***
Jiří s.
» 16.04.2008 - 10:42
Marcella:
... máš je mít
... máš je mít
» 16.04.2008 - 23:05
Lota:
...je kouzelná...jsem ani nedýchala, abych nádechy nerušila
...je kouzelná...jsem ani nedýchala, abych nádechy nerušila
Předchozí: Pohled přes okraj světa..do propasti.. | Následující: Šnečí cestičky