Věštba Pýthie

Tma vytrvale láme ledy
denních skutečností ,
vznáší se nad rozblácenou cestou
stopou do mramoru
léty vkovanou .
Plášť vznešený ,
přes ramena gravitaci přehodí .
Nedotknutelně nás povýší
zábleskem nebes .
A čas ,
klouže v oblacích unavených .

Ó ano ,
přijímám křídla svobodná
a nechám se do nesmrtelnosti vnést ,
minulo století , tisíciletí ,
pouhá vteřina , dvě ,
známé panorama
snad bájných Delf..

..vůle milovat se vrátila
chodí kolem stromu ,
tetelí se šibalstvím ,
a vše , co není z kamene
je mosaz ,
tepané života mřížoví ,
a les,
mazlivé je náručí .
A dva zlatí hadi
prudkým klusem ,
zpychlé a proklaté
do závisti unáší..

Tak pravila ,
z vody a vavřínu
co na trojnožce věštila .