Ó osude..

V jaké hře se to opět ocitám,
to osud sám ji psal.

..už tolikrát ti říkám,
nebaví mne tuhle roli hrát,
bez scénáře
s malou nápovědou jen,
do ohniska reflektorů vystrčena být,
ne, neutíkám
víš, že nemám kam,
přinutil jsi mne hrát.
Však pamatuj,
z tragédie komedii udělám
či naopak.
Místa v hledišti
zaplnil jsi zčásti zvědavci,
pár neúprosných kritiků
posadils´dopředu,
a jako v aréně na jedné straně
tvoji příznivci,
na druhé, ve zřejmé menšině
moji strážní andělé..

Hudba, opona
rozehráváš vskutku divný děj.

I boha bereš si na pomoc.

..ó osude,
těžký kalibr ženeš proti mně..