Patníky...

mlčenlivé milníky...
» autor: enigman
» archiv Básně / Ostatní
Na své pouti
se s nimi potýkám
lemují kraje
mých cest….

Dotýkám se
zarůstají do mě
osud či úděl?
já to věděl
neúnavně
jejich břímě
dál nést…

Nezoufám
doufám
pořád
zkouším
mávat…

Dál hltám prach
svých cest
po kapsách
střípky hvězd
za svezení rozdávám…

Mávám
možná někdo zastaví
nechá kousek svézt
poutníka
bez křídel
co se zkouší
neustále
k nebi
s patníky
vznést…
» 17.07.2008
» komentářů: 4

» 17.07.2008 - 06:06
Konec konců:
Zajímavá myšlenka, má to svůji jakousi hloubku a pocity, kone mne trochu překvapil, ale máto cosi do sebe.
» 17.07.2008 - 09:39
monterka:
nést břímě patníků, ze skleníků – do nebes...s patníkem pak do ráje se vznést...
» 17.07.2008 - 11:28
Noc17:
nevím proč mi tahle báseň na rtech vykouzlila úsměv..možná snad že bych to měla stejně...ne já si z těch patníků vyrobím křídla a bude ...proletěníčko...:o)
» 17.07.2008 - 20:55
Churry:
Pojď se mnou se bez křídel vznést,nad úděl trnitých cest... „o)
Předchozí: Dvě otázky... | Následující: Sklář...

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku