Sklář...

pod Zemí
v hlubinách země
kladiva duní temně…

Permoníci lámou skálu
drtí křemen
mezi nimi Sklář
do půli těla svlečen…
Posypán kamenným prachem
osypán perlícím potem
v temných očích
odráží se plameny z pecí
kladiva duní nocí….

Připraven
čeká bez hnutí
svaly napnuté k prasknutí
až se křemen rozteče
až dosáhne bodu tání
pak začne tažení...
nocí se line
vůně kamení...

V záři ohňů
se jeskynní prostor mění
stav rozhraní
zvláštní představení…
snít či bdít?
sen v realitě mít…

Jsem sklář
temná zář
nečekám
nežádám
jen prázdný rámy oken
zasklívám….