stokrát...

Stokrát
jako sokrates
jsem hledal štěstí
ale
mezitím
smůla
se na mě přilepila...

stokrát
počítám do sta
procházím vrátky
tam
a zpátky...

stokrát
jsem ji chtěl pozvat
aby přišla
ale nepřišla...

mně to nevadí
stejně ji miluji
i když nemá
okraje
které bych
mohl urovnávat...

stokrát
se přesto posadím
na posedu
a budu se
alespoň dívat
a snít
nepřítomně
přítomný
o ladné chůzi
nic netušící
plaché laně...

třeba jednou přijde
třeba se usměje
jen tak
pro sebe
radostně
na neznámé
a já ten úsměv uvidím...

Touha...