vězeň číslo 366...

v podzemních hlubinách
ve spleti tajných chodeb
ponuré sklepení...

místnost
tři krát tři metry
výhled z okna přes mřížoví
jen do dalších zdí..

v přítmí
na podlaze sedí
muž který prohrál
za víčky žhnoucí uhlíky
v napjatém očekávání...

kroky...

do šedivé oceli
dveří cely
se zařízl zvuk
klíče v zámku
jako hřebíku
přejíždějícího po skle
a mechanismus západky
sklapl jak čelisti
hladových vlků
z dávnověků...
panty zaskřípaly
krysy se neochotně přemístily
do temnějších koutů
a dovnitř pronikla
světlejší tma z chodby...

čas na vycházku...

prošel labyrintem a
vystoupal po shodech
sešlapaných jako podrážky
stoletých bot
do jiné místnosti
tři krát tři metry
tentokrát beze stropu...

přemýšlel jestli tam bude...

celý ten rok se těšil
a přežíval
pro tenhle okamžik...

Byla tam...Květina...
spokojeně
ulehnul vedle ní
usmívá se
a na jejich těla
z černého nekonečna
se tiše spouští
provazce deště...