roz puštěná...

pouštěl jsem vodu
pro tebe
ale pokaždé mi
přetekla vana
na tisíc způsobů....

zkoušel jsem lítat
pro tebe
ale pokaždé mi
upadla křídla
a chodník dal do zubů...

ty ses jen usmála
jako madona
ze zakázaných chrámů...

ebenová gazela
skrývající nahotu
rafinovaně v sítích
s očima
co by probudily chtíče
věčně spících faraónů...

milý pane
co bys raději?...

mé tělo
nebo mou duši?...

jen tolik řeknu ti...

jestli použiješ sílu
tak mne nikdy nechytíš
ztratím se
mezi zvuky
v hlubinách vesmíru
ale
když budeš našlapovat tiše
jako fantom tónů
černobílých klapek
u klavíru
dám ti naději...