vzletně...

vystoupal po schodnicích
se sklenicí ledového vína
a kolem něj
v turbulencích větrných mlýnů
kroužilo hejno sněhových vloček
jako rej bílých myšek…

odložil čepici z ořešáku
usadil se na lavici starého altánu
a pozoroval krajinu jak se mění…

zjevila se jako vždycky
nečekaně
sundala masku lišky
a s květinou na špejli v koutku
hlasem terapeutičky řekla
rozverně
jestli chceš vezmi si ji…

ptáci ztichli
někde uvnitř mne
tambor buben rozezvučel
jako bych postavil mohylu z kamenů
a pak se jeden uvolnil
a z kopce rozkutálel...

odpověděl jsem díky
a dal jí pusu
vzali jsme se za ruce
jako krab poustevník se sasankou
v symbióze
rozběhli se k útesu
a skočili…

vzhůru…