dívaná..

ani se nemusím koukat
abych se dozvěděl co se děje
stačí poslouchat
jak okna řinčí
a od rozhádaných slov
se rozbíjejí talíře….

a přece…

někde se v tu chvíli směje dítě
když pozoruje psa
jak skáče na trampolíně
s kusem salámu
který vypadl pokrývači
co se ohlédl ze střechy
na fešnou hostinskou
která stojí pod lípou
s talířem guláše
vesele laškující s čepičářem
který se chlubí
prodejem klobouku dámě
aby se jím mohla pyšnit
na automobilovém okruhu
zamilovaná do jezdce
který se na ni usmál
když předjížděl lídra závodu
a skoro se vznášel
mezi zatáčkami
až k balónu s košem
co tiše pluje nad nimi
s malým kolibříkem
kterého právě vypustil
vzduchoplavec z klece
protože se mu podařilo
namalovat jeho obraz
rukou gestem...

všechno je to jako neviditelná struny
které na okamžik spojí
tón s tónem v dvojí
a hned se zas rozdvojí
a črtá novou melodii…