po letech...

...
» autor: enigman
» archiv Básně / Ostatní
kdysi ho pohltily
kruhové zříceniny
znesvětil bažinatý prales
pořezaly bolestné ozvěny
proto té jednomyslné noci
jej nikdo neviděl vystoupit
z nitra země
a jeho tajemství
se nemohl nikdo dozvědět…

teď přichází mlčenlivý
aby si zdříml na slunci
i když není vyčerpaný
prostě se tak rozhodl
a rány se zacelují…

kdesi se ozval neutěšitelný výkřik
co vybředl z pustiny
ale v tom marném odpoledním světle
najednou stoupá tiše
po unavených schodech
sokyně času
uchovatelka činů
svědkyně minulosti
aby se podívala
jak splétá z písku provazy
a vyráží mince ze severních větrů…

stoupne si před něj
bez ostychu
začne balancovat na kameni
a i když trochu zavrávorá
nebojí se
ví že ji nikdy nenechá padat dál
než do své náruče...
» 11.09.2010
» komentářů: 7

» 11.09.2010 - 01:32
WAYWARD:
...momentální mírné výčitky, ale dva tipy
» 11.09.2010 - 11:05
Kapka:
... ST!
» 11.09.2010 - 16:07
střelkyně1:
Jak Jitřenka na nočním nebi dodává sílu a naději pro nový den...(to mám z pohádky o SVM)tak na mě působí výše uvedená směsice slůvek.:-)))
PS:Že si také pohádkář?
» 11.09.2010 - 18:30
zelená víla:
zajímavá myšlenka.. nu co, potichu si zapřemýšlím..
» 11.09.2010 - 20:45
Mbonita:
a léta jdou...
» 12.09.2010 - 22:14
hašlerka:
st!
» 13.09.2010 - 21:05
isisleo:
..z nitra..in natura..
Předchozí: neklidná... | Následující: dívaná..

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku