jak ho zdolat...

potkali jsme se v údolí
já se vracel z nákupu
a ona hledala šerpu..

měla veselé oči
z kterých jí sršela touha
jako obloha
popraskaná od blesků
hřívu havraních vlasů
výrazný nos a čelist
tak trochu v kontrastu
s ženskou smyslností
v obleku peu coquette
elegantně praktickém
s tartanovým vzorem
na báglu slaměný klobouk
i čepec z kožešiny
černé péřové boa
brýle proti sněžné slepotě
fulárovou šálu
a lžící...na boty…

madam nač to budete potřebovat?

ale to ještě není vše
v příruční kabele
mám lahvičku octanu
kapesní nožík
teploměr dalekohled
okurkový krém
slušnou cafetérii
kolínskou a zrcátko
to kdyby mi bránilo špatné počasí
ke sňatku s mrazivým milencem
který umí škádlit i potrápit
a já najednou nějak věděl
že ho zdolá
že nakonec podlehne
jejímu odhodlání
na tu sladkou hodinku
kdy ulehne na jeho vrcholku...

tam na špičce Mont Blancu
jsem tě pozvedl
a teď jsi výš než on
otevřeli jsme si spolu
víno nuits saint george
a tančíme polehounku
v měňavém osvětlení
jako na rotující diorámě
v prostém okamžiku
joie de vivre...

v bytí
nemusí jít nutně
o dobytí
ale spíš vyvrcholení pocitu…

to náhlé sebeuvědomění
a pronikavé poznání
vlastních schopností
v prožitku
mezi potvrzením a popřením…

teď už ho znáš
milá Henrietto...

člověk by neměl zůstávat doma
jen kvůli zprávám
že je venku nevlídno…