čas sklizně...

i přes smysluplná omezení
na poli podložených argumentů
stavím dobrovolně
střechu bez základů
s vyhlídkou
a ze žebříku trhám příležitosti
co kvetou u země
nepředvídatelně...

žár může být
pro někoho nesnesitelný
ještě že jsem si nabral
vodu do bot
a zatímco stíny v koutě
tiše čekají
aby po nelítostném vedru
tloukly ochablé duše
tupou tmou
já šlapu dál v šumění jazyků
s broukama v hlavě
co si pochutnávají
na záhonech myšlenek
a přišpendlenýma očima
na oblohu v úsměvu
z dějů bez příčiny
k nedohlednu...