transformační...

vystoupil z obrazu
ovanul jej mrazivý vítr
a jako by do něj nasál
ze svých toulek světem
okamžiky od jara do zimy
opojné vůně lučního kvítí
se zmrzlinou
roztékající se v koutcích
smíšené s vůní jablek
co změkla podzimem
v černých spirálách
vířící zlatobýl
prach pozdního léta
slupky žaludů
peří červenek
piliny pořezaných bříz
a sešehnuté listí
spadané z rudě planoucích javorů...

sprška kapradin
ostružinových plodů
a naostřené trávy
mu zatančila před očima
ukryla se pod kabátem
a zahřála mu tělo
plápolavým žárem...

pak ji zahlédl
úsměv jak z měsíce srpek
vlasy jemně zářící hnědi
v kontrastu
jeho platinoviny skrání
propletených dýmem
bramborové nati
jako roční doba
ve které se nacházeli
oči borových šišek
vzpřímená v lehké chůzi
a jemu v tom odpoledni
s příchutí horkých mandlí
něha rozbušila srdce
jako by znala jeho tajemství
a dovedla číst
znamení a symboly
které našla
svými zázračnými prsty
a očesala z jeho tváře...

ucítil její vůni
vůně opalizující mysl
vůni neznámé země
vůně noci uprostřed noci
vůni hlíny v důvěrném styku
s věcmi dávno ukrytými
a zdálo se že se rozplynul
v blaženosti...

promnul jsem si oči
a nechápavě
obrátil pár stránek
nazpět
v knize se totiž objevil
nějaký podivín
aby se vzápětí vypařil
a poté zmizela
i hlavní hrdinka...

pak mi to došlo
znakem
mistrovského díla
asi opravdu bývá
že jej lze přečíst mnohokrát
a vždy objevíte místa nová...

odložil jsem ji
a šel spát
Ona však zůstává...

má Rozečtená...