náborová...

labuť:
Nová dimenze žití
jdu zkusit létání

Mbonita:
zdá se mi
že držím se při zemi...:-)

Dota Slunská:
tohle je vodvaz, kam náš chceš ještě katapultovat?

isisleo:
)..chápu tento planetovej nábor..
..nicméně..mám ráda svůj hvězdnej klid a prach..
..tudíže zůstávám u své konstalace Gamma Ursae Maioris..
..na Phecdě ))

hašlerka:
chi chi..já pracuji na Jupiteru ST!

střelkyně1:
Platí to i pro krabí mlhovinu...miluji krevetky o))

šuměnka:
četl jsi stejný článek ve stejný čas, tudíž, tentokrát jsem byla rozhodnuta ji napsat, i kdyby s to Ty neučinil; °°°
B y l o poledne
A my jsme seděli
na Olympusu Mons
na nejvyšší to rozhledně
abychom zapsali si / nejen viděli
A taky nachytali bronz… Vždycky byl tady klid !
Takové útočiště k rozjímání
I když svou sílu mohu zrovna tady rozvášnit
přesouvat prach
a měnit světlost ploch a plání
Kochat se na severu lávovými poli
Koryty, kaňony i pískem na dunách
Prolétat bez přestávky údolí Marineru v hrách A představa, že možná skončí to, mé nitro víc než bolí! Extrémní námaha tu tvoří, formuje do riftů litosféru
Já sama Labyrinthus znám jak svoje střevíce
Letíme ruku v ruce touhle oranžovou zemí
co do růžovočervených se občas dává směrů
když rozmarně si krevel snad nanáší na líce
a šňůry dlouhé kamenné pak zdobí její lemy… Pak vezmeme to od rovníku na sever
Do dávné zóny pobřežního ticha
Do Cydonie k pahorkům, v nichž jasný odkaz dýchá Tam ustrneme jako Sinus Meridiani
do sebe, do svých pohledů a láskyplných her
a zapomenem´ na chvíli, jak snadné je být prodaní… …jen tvář promlouvá k vesmíru, co nikam nepospíchá…