ve spirále z cirkuláře...

bouře sílila
v bílém hřmění
nepokojných blesků
roztříštěných do skelné zeleně
nevidomá vládkyně oblohy
tančila planinou
její hůlka bušila
jako zešílený kovotepec
až do spánků
a zatímco
nenasytný oheň
lačně svými stíny
olizoval obličej tmy
uprostřed kruhového ohniště
plála uhelná slunce
realita houstla
a usazovala se
kalem v hlavě...

on s přivřenými víčky varana
co se vyhřívá
na rozpálených skalách
pozoroval klidně
optický úkaz
pohybů kamene
jak jej věkovitý kaz
drolí do drtě...

náhle
pocítil vibrace pod kůží
rozeznělé jako šamanský bubínek
potažený sametem černi
rozechvívající soustavu
třmínků a kladívek
v uších
seděl však nehybně
jako by mu něco říkalo
že když se pohne
už se nenajde
na svém místě...

bouře zjistila
že ho nepřepere
a polevila
oheň se uvelebil
a zpoza něj se vynořila postava
zatřásla smyslně hlavou
se spirálovým chvostem vlasů
jako poštářka s obálkou
bez adresy na doručitele
a sprška jisker
se zasadila po těle
jako štěpy
v menhirové skále...

usmála se a řekla
já věděla že tady budeš
vsadím se
o myšlenku napřed
že máš spoustu nápadů
jsi odborník na řezy
i hojení
a pohlédla na jeho jizvy
usmál se též
víš ony jsou důkazem
mých prožitků
pak lehce luskla prsty
zavířila
a strhla mračna
na hodinách roztál led
ukazovaly přesně
tři čtvrti z celé
už miliony let...

není paní času
ale chvíle věčnosti...

má Désiré...