přesazení...

za mrazivých časů
kruté vojny
kdy nicota tryskala z nitra
v burácivém chorálu
setřásl jekot blizzardu
z oblohy
kapky vláhy
by se vpily do vysušené kůže
jež je lačně nasákla s chutí...

dřímal u ohně
opřen o letitý kmen
a někde uvnitř
se tiše rozléhalo
mručení černé pumy
to se mu asi zdálo o ní....

tančili spolu troufale
v magnetickém poli
bez pólů
jako utržení ze řetězu
že i slunce bylo proti nim
jen nudná plazmová koule
beze změn
a kyvadlo
uprostřed oceánu
se komíhalo zpomaleně
jako šum roje
ve větvích jabloně
v horském poledni...

tisknul ji k sobě
jako prosluněné hrozny
z bujné úrody
míza jim vířila v žilách
jiskřivým třpytem
hvězdných kamenů
v barvách sieny
a pak ti dva
ztřeštění
mezi chvěním a doteky
si lehli na záda
do rozbouřených vln
a nechali se unášet
jedno kam
protože díky té
zvířené míze
bolest není cítit
tak prudce...

probral se
do zvuku polnice
jako u vytržení
připnul meč
nasadil pancíř své zbroje
a ještě než se rozběhl
do té vřavy
zahleděl se...

květy jabloní
dopadají na srdce
potažené suknem
jako rekviem
já se však usmívám
a říkám
na shledanou Umbro
jednou se sejdeme...