s náplní...
...
» autor: enigman |
došel mi inkoust
zrovna když se setmělo
tak jsem se zvedl
od psacího stolu
vzal si pár lahviček
a jedno zapálené zrcadlo
z vysypaného trezoru
a vydal se
s věšákem na kolečkách
plným smokingů
přes vyschlé jezero
ke zdroji
po rozpraskané půdě...
byl jsem zhruba v polovině
když se temně rudý dým noci
zformoval do tornáda
z jeho trychtýře
sestoupila Dáma
s dlouhou vlečkou
odložila cylindr
z miniaturních buřinek
odhalila prameny
inkoustových vlasů
a čerň se rozlila patou
do slabin země…
oblékl jsem si oblek
postavil se na hlávku
nasál vůni vláhy nosem
a začal kreslit fresku
na hladině...
usmála se
tváří v tvář té pomíjivosti
a vyslovila tezi
že i přesto jisté veličiny
mohou zůstat nedotčené…
pak mi přejela po krku
smyčcem
její melodie
pronikla hrdlem
a vyšli jsme bosky
spojeni klenbovým svorníkem
do světa
bez hraničních podmínek
s otevřeným koncem...
zrovna když se setmělo
tak jsem se zvedl
od psacího stolu
vzal si pár lahviček
a jedno zapálené zrcadlo
z vysypaného trezoru
a vydal se
s věšákem na kolečkách
plným smokingů
přes vyschlé jezero
ke zdroji
po rozpraskané půdě...
byl jsem zhruba v polovině
když se temně rudý dým noci
zformoval do tornáda
z jeho trychtýře
sestoupila Dáma
s dlouhou vlečkou
odložila cylindr
z miniaturních buřinek
odhalila prameny
inkoustových vlasů
a čerň se rozlila patou
do slabin země…
oblékl jsem si oblek
postavil se na hlávku
nasál vůni vláhy nosem
a začal kreslit fresku
na hladině...
usmála se
tváří v tvář té pomíjivosti
a vyslovila tezi
že i přesto jisté veličiny
mohou zůstat nedotčené…
pak mi přejela po krku
smyčcem
její melodie
pronikla hrdlem
a vyšli jsme bosky
spojeni klenbovým svorníkem
do světa
bez hraničních podmínek
s otevřeným koncem...
» 31.01.2011
» komentářů: 9
» 31.01.2011 - 08:10
Mbonita:
zazněl tón
a pak...bylo ticho..
zazněl tón
a pak...bylo ticho..
» 31.01.2011 - 08:46
Kars:
Co za námi...víme, co před námi...o tom sníme
ST
Co za námi...víme, co před námi...o tom sníme
ST
» 31.01.2011 - 10:35
divoska_jaja:
Tvoje básničky prostě miluju. A takhle se mi zvlášť líbí.
Tvoje básničky prostě miluju. A takhle se mi zvlášť líbí.
» 31.01.2011 - 11:28
Noc17:
Paganini se tiše směje a ze šmitce je luk kentaur se jím ozdobil neprosil se o lásku a tu si jej odsedlala Medusa s copánky z hadích ocásků hladila mu záda a šeptala lichotky do lodiček z dubové kůry obzor potemněl on se nikdy neměl otočit za vrátky z touhy zkameněl...
Paganini se tiše směje a ze šmitce je luk kentaur se jím ozdobil neprosil se o lásku a tu si jej odsedlala Medusa s copánky z hadích ocásků hladila mu záda a šeptala lichotky do lodiček z dubové kůry obzor potemněl on se nikdy neměl otočit za vrátky z touhy zkameněl...
» 31.01.2011 - 11:52
Noc17:
njn co napsat jsem ....nepozorná omlouvám se smyčec..nebo spíš hloupá
njn co napsat jsem ....nepozorná omlouvám se smyčec..nebo spíš hloupá
» 31.01.2011 - 15:22
Dota Slunská:
Nemůžu si pomoct, vidím Dalího... Hlavně po první strofě.
Nemůžu si pomoct, vidím Dalího... Hlavně po první strofě.
» 31.01.2011 - 20:34
isisleo:
)..
)..
» 31.01.2011 - 23:26
zelená víla:
jsi úžasný vnímař čehokoli.. a že je to blbý slovo? Není..
jsi úžasný vnímař čehokoli.. a že je to blbý slovo? Není..
» 01.02.2011 - 16:20
šuměnka:
P o č k a l si
na mé zatleskání
/ tím signálem stéká čerň antracitu
do všech malých dóz / Došel mu inkoust v kresbě do krásy
odložil pero dál
a pokračoval dlaní
v níž mnohem víc měl citu
by výtvor přes doteky polaskal
by kresba pocítila jeho daktylos …jako by vytušil
že kdesi nad ním tichý pozorovatel
je jeho konání... Trhla jsem sebou / což byl jeho cíl / Vydal se ke zdroji
/ nehmotně hmotných těl / a šel si oklikou, zákoutím, ústraním co se mu líbilo, klidně si osvojil slabinám země skvěle rozuměl za vůní vláhy slepě bezbranný
/ se zbraní k vzlínání / a stále kreslil / máyské motivy
i indiánské vzory stínované… Pak dlaní světlo zvláštně zakřivil Použil jazyk Nahuatlů, by ji oživil… A tleskl směrem do mých míst!
A já jen stekla stejně jako černý samet noci / i tím si byl už vlastně jist / ..že pronikne mi hrdlem zvoucím A já si budu skrz něj číst…
P o č k a l si
na mé zatleskání
/ tím signálem stéká čerň antracitu
do všech malých dóz / Došel mu inkoust v kresbě do krásy
odložil pero dál
a pokračoval dlaní
v níž mnohem víc měl citu
by výtvor přes doteky polaskal
by kresba pocítila jeho daktylos …jako by vytušil
že kdesi nad ním tichý pozorovatel
je jeho konání... Trhla jsem sebou / což byl jeho cíl / Vydal se ke zdroji
/ nehmotně hmotných těl / a šel si oklikou, zákoutím, ústraním co se mu líbilo, klidně si osvojil slabinám země skvěle rozuměl za vůní vláhy slepě bezbranný
/ se zbraní k vzlínání / a stále kreslil / máyské motivy
i indiánské vzory stínované… Pak dlaní světlo zvláštně zakřivil Použil jazyk Nahuatlů, by ji oživil… A tleskl směrem do mých míst!
A já jen stekla stejně jako černý samet noci / i tím si byl už vlastně jist / ..že pronikne mi hrdlem zvoucím A já si budu skrz něj číst…
Předchozí: před chůzí... | Následující: vyvážená...