před chůzí...
kdysi...
» autor: enigman |
bílý obr drtil jehličnany
a když zeslábl
zůstaly po něm
jen kamenné pomníky
jako muzejní sbírky
jenž vzal útokem kožojed…
a přece
hluboko v moréně
začalo tlouci zemité srdce
co přečkalo odliv uprchlíků
a zůstalo v původní domovině
aby uchovalo práva prvorozence...
tam v Chamburské rokli
bez predátorů
v oáze bujné zeleně
co se stala útočištěm
i tavicím kotlem
se sešli
jeden černolící
a jedna diadémová
a vytvořili
spojení trosečníků
aby se smísili
do kreativní evoluce…
vyšplhali jsme spolu
do korun stromů
a z nich vyskočili na planinu…
podívej támle v dáli se cosi blýská…
víš mě se ale líbí tady…
kdo by opouštěl území hojnosti
a následoval stopy
do nejistoty okolního prostředí
země přece patří
pokorným mírným a trpělivým…
zahleděl jsem se jí do očí
a viděl jak vypadá svět
když nevyjdeme z lesů
pak udělala ladný přemet
já zatloukl kůl
a zmizel po čtyřech za ní
do rokliny…
na tom kůlu bylo napsáno
NERUŠIT!
zde bydlí šťastní
pan a paní
Priorovi...
nejmíň do té doby
než se vrátí led...
a když zeslábl
zůstaly po něm
jen kamenné pomníky
jako muzejní sbírky
jenž vzal útokem kožojed…
a přece
hluboko v moréně
začalo tlouci zemité srdce
co přečkalo odliv uprchlíků
a zůstalo v původní domovině
aby uchovalo práva prvorozence...
tam v Chamburské rokli
bez predátorů
v oáze bujné zeleně
co se stala útočištěm
i tavicím kotlem
se sešli
jeden černolící
a jedna diadémová
a vytvořili
spojení trosečníků
aby se smísili
do kreativní evoluce…
vyšplhali jsme spolu
do korun stromů
a z nich vyskočili na planinu…
podívej támle v dáli se cosi blýská…
víš mě se ale líbí tady…
kdo by opouštěl území hojnosti
a následoval stopy
do nejistoty okolního prostředí
země přece patří
pokorným mírným a trpělivým…
zahleděl jsem se jí do očí
a viděl jak vypadá svět
když nevyjdeme z lesů
pak udělala ladný přemet
já zatloukl kůl
a zmizel po čtyřech za ní
do rokliny…
na tom kůlu bylo napsáno
NERUŠIT!
zde bydlí šťastní
pan a paní
Priorovi...
nejmíň do té doby
než se vrátí led...
» 31.01.2011
» komentářů: 7
» 31.01.2011 - 08:16
Mbonita:
sedím na vrcholku modřín
a jen tak si brebentím
pro sebe
nebe
je
mrazivé
snad i veselé
zkřehlé jak jahodová drť
na lžičce
dnes ale neochutnám
mám totiž půst
za život..
za smích..rozčeřený v oblacích querído viento suave..
sedím na vrcholku modřín
a jen tak si brebentím
pro sebe
nebe
je
mrazivé
snad i veselé
zkřehlé jak jahodová drť
na lžičce
dnes ale neochutnám
mám totiž půst
za život..
za smích..rozčeřený v oblacích querído viento suave..
» 31.01.2011 - 12:10
saddova:
připadá mi to jako prolog skvele knizky... ! moc pekne ...
připadá mi to jako prolog skvele knizky... ! moc pekne ...
» 31.01.2011 - 20:35
isisleo:
))..1*
))..1*
» 31.01.2011 - 20:35
hašlerka:
tebe si ordinuji jako lék. Dnes mám čtyři dávky a je mi skvěle. Děkuji..ST!
tebe si ordinuji jako lék. Dnes mám čtyři dávky a je mi skvěle. Děkuji..ST!
» 31.01.2011 - 22:02
Zefi:
Private emotion ...
Private emotion ...
» 31.01.2011 - 23:22
zelená víla:
vlastně nechci vůbec mluvit.. nechci nic psát.. jo, já mohu...
vlastně nechci vůbec mluvit.. nechci nic psát.. jo, já mohu...
» 02.02.2011 - 13:55
šuměnka:
Z b y l a
jsem z posledních
naivního druhu trosečníků Měla jsem nohu přes nohu a snad kdybych se nezasnila
tak vůbec nenapad´ by sníh
a kdybych do rukou pak nevzala si dýku
a nerozpárala s ní oblohu
tak zemi neprobudí svítání
a kdybych neměla svou vláhu
tak půda popraskala žárem
a kdybych srdce neschovala do tkání
tak naruší to jistou rovnováhu
a vůně jehličnanů zmizela by s jarem… A neměla jsem pocit
že jsem útočištěm pro jiné
A neútočila jsem ani na své nitro
Možná, že pomník kamenný by procit
když sbírka muzejní se vůní rozvine v tom čase strnulosti, co se náhle pohnula
/ a nebyla to Fata Morgána / To jen On skočil na planinu
s výrazem konzula
a myšlenku měl chytrou; že promísíme diadém a lícoví
/ od noci do rána / Já udělala přemet tam a zpátky
/ a svět vyzvracel kocovinu
točna se opět pohnula
a život udělal krok vratký / …čekal, co na to odpovím… Já se jen podívala, co to v dálce blýská
A trpělivost ochutnala z blízka
A mírnost stiskla do retů
A pružnost do klína Měl příchuť dobrých buketů
Co chutě prolíná A v ruce kůl s cedulí: Nerušit ..našli jsme štěstí ve vášni a vášně epifyt..
Z b y l a
jsem z posledních
naivního druhu trosečníků Měla jsem nohu přes nohu a snad kdybych se nezasnila
tak vůbec nenapad´ by sníh
a kdybych do rukou pak nevzala si dýku
a nerozpárala s ní oblohu
tak zemi neprobudí svítání
a kdybych neměla svou vláhu
tak půda popraskala žárem
a kdybych srdce neschovala do tkání
tak naruší to jistou rovnováhu
a vůně jehličnanů zmizela by s jarem… A neměla jsem pocit
že jsem útočištěm pro jiné
A neútočila jsem ani na své nitro
Možná, že pomník kamenný by procit
když sbírka muzejní se vůní rozvine v tom čase strnulosti, co se náhle pohnula
/ a nebyla to Fata Morgána / To jen On skočil na planinu
s výrazem konzula
a myšlenku měl chytrou; že promísíme diadém a lícoví
/ od noci do rána / Já udělala přemet tam a zpátky
/ a svět vyzvracel kocovinu
točna se opět pohnula
a život udělal krok vratký / …čekal, co na to odpovím… Já se jen podívala, co to v dálce blýská
A trpělivost ochutnala z blízka
A mírnost stiskla do retů
A pružnost do klína Měl příchuť dobrých buketů
Co chutě prolíná A v ruce kůl s cedulí: Nerušit ..našli jsme štěstí ve vášni a vášně epifyt..
Předchozí: podhledová... | Následující: s náplní...