přistávací...
míjení...
» autor: enigman |
oceán vesmíru
vyvrhnul mou ponorku na břeh
jako láhev od sektu
a já neomylně zamířil
do svatyně
šestákového biografu
jedné sekty
co vzývá matná zrcadla a geometrii
abych mohl projít membránou
do vlnitých pouští...
doslechl jsem se
že je v nich levně k mání
pancéřové věžní kvítí
jsem totiž antikvář
s bohatou sbírkou
vycpaných raptorů
ztracených identit
venkovských balíků
co kontaktovali ti z hvězd
několika druhy lochnesek
pár dušemi
z medicimbalů
štosem zapomenutých pamětí
i souborem nejoblíbenějších
konspiračních teorií...
ležím na zemi
jedna kytka vyrůstá z druhé
jako zikkurat
a přemýšlím v představách
proč nemám obyčejné starosti
třeba s chřestýši
nebo kanibalistickými hippíky
když tu náhle
se zvířilo hejno špon
a na vyleštěný povrch
dosedl bzučící gyroplán
těhotné vážky..
vystoupila z cínového banánu
co vypadal jako křídlo
ohnuté do bumerangu
a já zapoměl na hady i maniaky…
gotikou zraku
rozprostřela
zvýšenou aktivitou jádra
jasnost rostoucího koma
na plechovou plochu...
záblesk na kovu
mého neozbrojeného oka
vstoupil do pozadí hlavy
a zúžil se do jedné vlny
dlouhé pravděpodobnosti...
byl jsem už téměř s ní
v těsném objetí
prakticky uprostřed
a slyšel jak šeptá
to jsem přeci já
tvá dodavatelka snů...
pak mne omráčila
blízkost ocelových faktů
a také
výskyt bušícího orgánu
na neobvyklém místě
takže
jsme se minuli
ve zvláštním rauši
jako by se naše pohledy
nesměly setkat
tak zas někdy naskle
mé Cuore
Budoucnosti…
vyvrhnul mou ponorku na břeh
jako láhev od sektu
a já neomylně zamířil
do svatyně
šestákového biografu
jedné sekty
co vzývá matná zrcadla a geometrii
abych mohl projít membránou
do vlnitých pouští...
doslechl jsem se
že je v nich levně k mání
pancéřové věžní kvítí
jsem totiž antikvář
s bohatou sbírkou
vycpaných raptorů
ztracených identit
venkovských balíků
co kontaktovali ti z hvězd
několika druhy lochnesek
pár dušemi
z medicimbalů
štosem zapomenutých pamětí
i souborem nejoblíbenějších
konspiračních teorií...
ležím na zemi
jedna kytka vyrůstá z druhé
jako zikkurat
a přemýšlím v představách
proč nemám obyčejné starosti
třeba s chřestýši
nebo kanibalistickými hippíky
když tu náhle
se zvířilo hejno špon
a na vyleštěný povrch
dosedl bzučící gyroplán
těhotné vážky..
vystoupila z cínového banánu
co vypadal jako křídlo
ohnuté do bumerangu
a já zapoměl na hady i maniaky…
gotikou zraku
rozprostřela
zvýšenou aktivitou jádra
jasnost rostoucího koma
na plechovou plochu...
záblesk na kovu
mého neozbrojeného oka
vstoupil do pozadí hlavy
a zúžil se do jedné vlny
dlouhé pravděpodobnosti...
byl jsem už téměř s ní
v těsném objetí
prakticky uprostřed
a slyšel jak šeptá
to jsem přeci já
tvá dodavatelka snů...
pak mne omráčila
blízkost ocelových faktů
a také
výskyt bušícího orgánu
na neobvyklém místě
takže
jsme se minuli
ve zvláštním rauši
jako by se naše pohledy
nesměly setkat
tak zas někdy naskle
mé Cuore
Budoucnosti…
» 21.02.2011
» komentářů: 6
» 21.02.2011 - 09:16
spare:
při svém míjení ses trefil od černého, myslím...
při svém míjení ses trefil od černého, myslím...
» 21.02.2011 - 14:04
šuměnka:
S t ř e t l i jsme se v hlubině
tam poblíž Mosambiku
však tentokráte zcela náhodou
když ověřovala jsem svoji motoriku … On ve své ponorce Já plula na Mantě ve vzdušné bublině
/ v tom zvláštním letu akrobacie / A nějak ani nepřekvapilo mě, že je pod vodou
neb vždy vycházím ze vzorce
o předpokladu pohody
a též se držím břitvy Occamovy… On poslouchal podmořské árie
Usmál se na mě V těch rozmanitých barvách mořské přírody;
byl chvíli jako lovec sasankový
či jako gentleman,
co nabízel mi korálové rámě
pak průsvitností medúz okrášlen
vyslal mi polibek
jako své roztančené dámě
jako své vyvolené z žen
co na ni čekal celý věk… A já se položila na svou okřídlenou průvodkyni
a gestem vyzvala ho, by se připojil… Máchnutím křídel
jsme se ocitnuli v světě za membránou
tam, kde je nepoznaný osmý světadíl
v svatyni de Oxide
v němž oba proměnili jsme se v serafíny
proud vodních bublinek nás ozdobil
do předmilostné tuniky a když si konečně už odvedl mě stranou tak mezi artefakty antiky …jsme počali i skončili jak dvojjediní…
S t ř e t l i jsme se v hlubině
tam poblíž Mosambiku
však tentokráte zcela náhodou
když ověřovala jsem svoji motoriku … On ve své ponorce Já plula na Mantě ve vzdušné bublině
/ v tom zvláštním letu akrobacie / A nějak ani nepřekvapilo mě, že je pod vodou
neb vždy vycházím ze vzorce
o předpokladu pohody
a též se držím břitvy Occamovy… On poslouchal podmořské árie
Usmál se na mě V těch rozmanitých barvách mořské přírody;
byl chvíli jako lovec sasankový
či jako gentleman,
co nabízel mi korálové rámě
pak průsvitností medúz okrášlen
vyslal mi polibek
jako své roztančené dámě
jako své vyvolené z žen
co na ni čekal celý věk… A já se položila na svou okřídlenou průvodkyni
a gestem vyzvala ho, by se připojil… Máchnutím křídel
jsme se ocitnuli v světě za membránou
tam, kde je nepoznaný osmý světadíl
v svatyni de Oxide
v němž oba proměnili jsme se v serafíny
proud vodních bublinek nás ozdobil
do předmilostné tuniky a když si konečně už odvedl mě stranou tak mezi artefakty antiky …jsme počali i skončili jak dvojjediní…
» 21.02.2011 - 20:43
isisleo:
..není nad.....gotiku.. ))
..není nad.....gotiku.. ))
» 21.02.2011 - 20:46
hašlerka:
v rauši jsem vždy po přečtení tvých básní..ST!
v rauši jsem vždy po přečtení tvých básní..ST!
» 22.02.2011 - 13:13
Mbonita:
proč mám obyčejné starosti
třeba s gumovými medvídky...:-)
proč mám obyčejné starosti
třeba s gumovými medvídky...:-)
» 28.02.2011 - 01:10
zelená víla:
členění.. to je přeci cíl
členění.. to je přeci cíl
Předchozí: střípky... | Následující: balvan ve vzduchu...