roztržitě...

Kapka:
... krásně kde vítr klábosí
s křídly rorýse
a ticho se rozprostírá... smysl něčeho krásného
může spočívat mimo logiku
tak jako když se
o spoustě věcí nedá mluvit
ST

Mbonita:
metamormóza...v čase a kráse..

isisleo:
..čtyři směry..hmm
..ale..locus medius tutus est ))

šuměnka:
Letěla jsem atmosférou
v tom hustoplynném poli
a zářila jsem velkou měrou
svou jasnou magnitudou Mé jméno bylo Bolid… A mířila jsem k místu jednomu
kde z vyvrácených kořenů prosvitla tvář mechu
bych promísila s ní svou líc
bělostně žlutorudou
z odkazu mého spěchu
a vnořila se k hloubce do stromů
a k zemi ještě víc… Sníh roztál okamžitě všude po okolí
A vítr, co si klábosil, jen rozvířil se všady
Vtáhl vzduch plný prachu do svých velkých plic
a kmeny opřely se do svých četných křivoholí
a hlíny chřtán zas rozevřel se hlady… On z nebes koukal na tu scenérii
/ spíš na tu spoušť, co dokázala jedna Siderita / Vyndal své nohy z oblohy; • aby moh´ dolů přijít
• aby si prostor odhrnul
• abych mě objevil a postavil si na nohy
• aby mě mohl vítat Prý struktury mé podmanivost žádnou nezakryjí A zíral na mé šupinaté tělo
Na přiléhavý háv
a na vlnění, které dokola se rozprostřelo
v impaktním kráteru
I na zářivost vláken šraf
Na křehkost večerů… A když se opět střetly naše pohledy
vydechl jen; „já už Tě dávno hledal všude snad…“ A energie má i jeho se sloučila do vševědy
do sítě plné jisker, co uměly by vzplát A my se vydali směr mimo logiku až za poznáním
ke světům do zahrad …a za touhou svých oboustranných přání…

zelená víla:
těch směrů je pět.. ještě sem.. někdy jen zaslechnout „au“ tomu se říká trefa buď se to vrátilo nebo...