na lovu slov...

hlava poklesla
a probudilo se břicho
prý na začátku nebyla řeč
ale ticho...

slovo je jen značkou
za kterou se skrývá život
oblečený do mlčení...

takže to znamená
že ten kdo mluví neví
a ten kdo ví nemluví...

co ty na to?

připadá mi
že jeden chápe
ducha jako zázrak
druhý o něm mluví
třetí ho slyší
ale nikdo nemá násadu
aby na něj dosáhnul...

jistě slova jsou
důležitá
jinak bychom nevěděli
ale často jimi žijeme
než bychom je uskutečnili...

ve světě kvetoucí byrokracie
a přemíry informací riskuji
že můj hlas lehce zanikne
v nekonečné diskuzi...

co z toho pramení?

že někdy bývám zahlcený
a z myšlení se stává závislost
co vyvolává tíseň a úzkost
k odhalení
jak neobjevit život
a jeho tajemnost...

klidně řekni svůj názor
ale mlčení je bula zlatá...

ve vědění je síla
ale žádná pozitivní zpráva...

povím to
ale to jsou jen laciná slova...

kdy teda mluvit
a nebo být zticha....

víš když mluvíš
úplně ti nerozumím
ale když mlčíš
má to mnohem větší následky
co třeba?
například války....

a co tohle
slyšel jsem že
opakem lásky
není nenávist
ale mlčení...

tak mi vysvětli
proč je všeříkající pohlazení...

zkus vnímat
pak získáš respekt...

kde je tedy pravda?

inu asi někde uprostřed...