náznak...
toho jak se to mohlo stát...
» autor: enigman |
Vracel jsem se nad ránem
odpadní kanály lačně sály z prsu světa
pozůstatky včerejší noci
a já poněkud chybný na chůzi
se brodil jejich konci…
nějaký prelát
obřadně pokládal na oltář z papíru
svou vlastní nohu jako oblát
ač mu za tu dobu
dost přirostla k tělu…
někdy si připadám jako gymnus zygitai
nahý starodávný veslař
z prvního podpalubí
co pádluje čím dál namáhavěji
s hlavou vybělenou od soli
a zády od biče krvavějšími…
ale pak si uvědomím
že jsem ten kdo se ráno probudí
vždycky a každé ráno
neumírám
jen se prostě stávám
čím dál nepravděpodobnějším…
když tu náhle
vytryskla z kandelábru fumarola
proud horké vody z puklin země
vytvořil dojem pylské duny
ze které se přede mne snesla žena
co vypadala se vším svolná…
zatímco já musel na břichu líhat
prý teprve až se probudím
položí mne
na znak…
prošli jsme kolem stromů
s vysoustruženými těly kmenů
marně se pokoušejíc mávat ostrvemi
do věže s kuželovitou střechou
co vypadala jako cesta mezi mračny
zužující se v dáli do jediného bodu...
do místnosti
kolem zazděného krbu
z kterého čouhala rukojeť pohrabáče
jako by uvězněná v ledu
zamrzlého času…
otřela si párkrát nohu o nohu
až rozdělala oheň
a povídá mi
mimochodem jsem Juturnie
a už dlouho hledám někoho
koho by bylo možné následovat
a neustále zkoušet
já se totiž nebojím konce
jen mívám trochu obavy z jeho absence…
přísahal bych že to tak bylo
ale nemám pravačku…
odpadní kanály lačně sály z prsu světa
pozůstatky včerejší noci
a já poněkud chybný na chůzi
se brodil jejich konci…
nějaký prelát
obřadně pokládal na oltář z papíru
svou vlastní nohu jako oblát
ač mu za tu dobu
dost přirostla k tělu…
někdy si připadám jako gymnus zygitai
nahý starodávný veslař
z prvního podpalubí
co pádluje čím dál namáhavěji
s hlavou vybělenou od soli
a zády od biče krvavějšími…
ale pak si uvědomím
že jsem ten kdo se ráno probudí
vždycky a každé ráno
neumírám
jen se prostě stávám
čím dál nepravděpodobnějším…
když tu náhle
vytryskla z kandelábru fumarola
proud horké vody z puklin země
vytvořil dojem pylské duny
ze které se přede mne snesla žena
co vypadala se vším svolná…
zatímco já musel na břichu líhat
prý teprve až se probudím
položí mne
na znak…
prošli jsme kolem stromů
s vysoustruženými těly kmenů
marně se pokoušejíc mávat ostrvemi
do věže s kuželovitou střechou
co vypadala jako cesta mezi mračny
zužující se v dáli do jediného bodu...
do místnosti
kolem zazděného krbu
z kterého čouhala rukojeť pohrabáče
jako by uvězněná v ledu
zamrzlého času…
otřela si párkrát nohu o nohu
až rozdělala oheň
a povídá mi
mimochodem jsem Juturnie
a už dlouho hledám někoho
koho by bylo možné následovat
a neustále zkoušet
já se totiž nebojím konce
jen mívám trochu obavy z jeho absence…
přísahal bych že to tak bylo
ale nemám pravačku…
» 22.09.2011
» komentářů: 2
» 22.09.2011 - 16:08
zvířenka:
Nekonečná nepravděpodobnosti,Tvé výchvostky jsou prostě úchvatně nevysoustružlikatelné v cokoli určitého a to je právě to.:-))
Nekonečná nepravděpodobnosti,Tvé výchvostky jsou prostě úchvatně nevysoustružlikatelné v cokoli určitého a to je právě to.:-))
» 23.09.2011 - 20:21
Mbonita:
obyčejně oslavná jsou rána,
když je co vnímat..
vzlínat si po kapiláře
otevřít portmony i kalamáře
zostřit redispera
umazat pár palet umbrou i kobaltem
volat z okna ve štítě
sítě rozhoď Sigismunde
por favor
por mí
sí
nejsem zlatá rybka..
jen zahradnice a fortnýřka
dvířka pootevřená vzducholodi
plující jen a jen...sem..:-)
obyčejně oslavná jsou rána,
když je co vnímat..
vzlínat si po kapiláře
otevřít portmony i kalamáře
zostřit redispera
umazat pár palet umbrou i kobaltem
volat z okna ve štítě
sítě rozhoď Sigismunde
por favor
por mí
sí
nejsem zlatá rybka..
jen zahradnice a fortnýřka
dvířka pootevřená vzducholodi
plující jen a jen...sem..:-)
Předchozí: varná... | Následující: secesní...