varná...
...
» autor: enigman |
vzduchem se tiše vznášela
vůně tymiánu
který dosud nepoznal dobrodiní včel
ani ruce které by ho trhaly…
kulatá břicha a dlouhé krky palírny whisky
natahující se střechou k prstům stromů
vydechly aroma
a já do sebe obrátil další sklínku
tedy její obsah
a vzápětí má tělesná schránka
vytvořila dojem malého atomového hříbku...
tahle kořalka měla zvláštní sílu
byla to síla vakua mezi galaxiemi
chlad absolutní nuly
a tlak tenzorů míchajících atomy
co vás odpruží do prostoru jako uťatý nervy…
oči mi ztmavly
proti ostré záři trpasličího slunce
a perspektiva v pravé hemisféře
objevila galaxii
s tužkosvětem dvou bodů
oloupaných a rozžehlených do jedné
astronomické jednotky…
Versailles se naklonilo na temnou stranu
orchestr vynechal notu
žonglér upustil paličku
voda ve fontáně zakolísala
pstruh spadl z rožně do ohně
zářící nitě se soukaly pod obzor
světlo tvrdlo do diamantu noci
slunce dostalo skvrnité neštovice
a masočas upadl do mlýnku…
Ona si urovnala šaty z kopru
a vypadalo to že se usmála
ale ten zdánlivý výraz radosti
byl zároveň snaha polknout slzu
která se probíjela po tváři
mezi jemným prachem
a sraženou vlhkostí z jejího dechu…
člověk ji musí mít okamžitě rád
měl jsem pocit že bych v ní mohl klidně žít
měl jsem pocit že pro její problémy snadno budu mít pochopení…
její prsty zachytily slabé světlo lucerny
a mihly se přítmím jako noční dravci…
cítil jsem jak se její paže ovinuly
kolem mne jako rychle rostoucí liány
má Redención…
vůně tymiánu
který dosud nepoznal dobrodiní včel
ani ruce které by ho trhaly…
kulatá břicha a dlouhé krky palírny whisky
natahující se střechou k prstům stromů
vydechly aroma
a já do sebe obrátil další sklínku
tedy její obsah
a vzápětí má tělesná schránka
vytvořila dojem malého atomového hříbku...
tahle kořalka měla zvláštní sílu
byla to síla vakua mezi galaxiemi
chlad absolutní nuly
a tlak tenzorů míchajících atomy
co vás odpruží do prostoru jako uťatý nervy…
oči mi ztmavly
proti ostré záři trpasličího slunce
a perspektiva v pravé hemisféře
objevila galaxii
s tužkosvětem dvou bodů
oloupaných a rozžehlených do jedné
astronomické jednotky…
Versailles se naklonilo na temnou stranu
orchestr vynechal notu
žonglér upustil paličku
voda ve fontáně zakolísala
pstruh spadl z rožně do ohně
zářící nitě se soukaly pod obzor
světlo tvrdlo do diamantu noci
slunce dostalo skvrnité neštovice
a masočas upadl do mlýnku…
Ona si urovnala šaty z kopru
a vypadalo to že se usmála
ale ten zdánlivý výraz radosti
byl zároveň snaha polknout slzu
která se probíjela po tváři
mezi jemným prachem
a sraženou vlhkostí z jejího dechu…
člověk ji musí mít okamžitě rád
měl jsem pocit že bych v ní mohl klidně žít
měl jsem pocit že pro její problémy snadno budu mít pochopení…
její prsty zachytily slabé světlo lucerny
a mihly se přítmím jako noční dravci…
cítil jsem jak se její paže ovinuly
kolem mne jako rychle rostoucí liány
má Redención…
» 22.09.2011
» komentářů: 3
» 23.09.2011 - 08:51
šuměnka:
voda života
jantarem okouzlená živá voda je žena
co jazyk zamotá...:)
voda života
jantarem okouzlená živá voda je žena
co jazyk zamotá...:)
» 23.09.2011 - 20:24
Mbonita:
Haló to jsem já
pravá sladová:-))
a pravá žena..:-)
Haló to jsem já
pravá sladová:-))
a pravá žena..:-)
» 10.10.2011 - 19:41
isisleo:
))..Jamesonkojc potěšení..
))..Jamesonkojc potěšení..
Předchozí: idylická... | Následující: náznak...